Zabít ať to stojí, co to stojí! Na hlavu mladého snipera byla nepřáteli vypsána nejvyšší odměna v historii vietnamské války. Carlos Hathcock všem střelám úspěšně unikal a sám jimi nešetřil – dopadl i obávanou sniperku, která se vyžívala v mučení Američanů.
Ke zbrani ho přivedla nouze. Do svých dvanácti let vychováván chudou babičkou, obstarával malý Carlos lovem zvěře jídlo pro celou rodinu. Puška a starý Mauser, který si jeho otec přivezl z Německa po druhé světové válce, se staly Carlosovými nejoblíbenějšími „hračkami“ – s nimi trávil celé dny venku pronásledováním imaginárních nepřátel.
V sedmnácti letech se tak roku 1959 okamžitě přidal k mariňákům. Ještě než odjel do Jižního Vietnamu, vyhrával nejprestižnější střelecké soutěže v USA včetně Wimbledon Cupu. Právě toto vítězství Hathcocka dostalo do hledáčku kapitána Edwarda Jamese Landa, který chtěl aby každá četa US Marines měla své dobré snipery – tímto Hathcock nastartoval svojí legendární válečnou kariéru.
Během války ve Vietnamu měl na svém účtu 93 potvrzených zabití – reálné číslo je však mnohonásobně vyšší. Při vietnamské válce se totiž zabití oficiálně musela potvrdit třetí osobou-důstojníkem. Sám Hathcock odhadoval své „skóre“ na 300 až 400 smrtelných zásahů.
Hathcock byl natolik obávaným nepřítelem, že na něj byla Severním Vietnamem vypsána enormní odměna v hodnotě 30 tisíců amerických dolarů (obvykle se taková částka pohybovala od 8 dolarů, nejvýš však 2 tisíce).
Na stopu Hathcocka s přezdívkou „Bílé Pírko“, které Carlos nosil na helmě, byl poslán zkušený vietnamský sniper „Cobra“. Po pár dnech sledování a nepříjemných konfrontacích odstranil Hathcock „Cobru“ ze světa čistým průstřelem skrz puškohled vietnamského snipera, který padl mrtvý k zemi.
Dalším Hathcockovým cílem byla tentokrát žena. Obávaná členka vietkongu – 31 letá krásná sniperka s přezdívkou „Apačka“, se vyžívala v krutém mučení lapených nepřátel. Americké mariňáky s oblibou stahovala z kůže, řezala oční víčka, strhávala nehty a nakonec vykastrovala. I ona nakonec padla v nestřežené chvíli díky přesnému zásahu „Bílého Pírka“. Při jiné misi se zas po čtyři dny a tři noci plazil v kamufláži bez jídla a pití za svou obětí – severovietnamským generálem, kterého nakonec po vyčerpávající akci (málem na něj dokonce bylo nepřáteli šlápnuto) zneškodnil jednou čistou ranou.
Hathcockův konec kariéry snipera ve Vietnamu nastal roku 1969. Vůz, ve kterém jel spolu s ostatními vojáky najel na protitankovou minu. Z hořícího auta stihl zachránit sedm mariňáků, ale sám utrpěl popáleniny na 40% těla. Nehodu přežil a v dalších letech předával své zkušenosti budoucím americkým vojákům. Zemřel roku 1999 na komplikace spojené s roztroušenou sklerózou.
Jan Králík