„Měl pro nás stejnou cenu jako celé tři divize,“ prohlásil německý generál Erich Ludendorff o mladičkém Manfredovi. Jaká byla cesta ke slávě a smrti nejobávanějšího a nejúspěšnějšího válečného pilota první světové války?
Narodil se v dnešní Vratislavi do prominentní rodiny svobodných pánů (odtud označení baron) roku 1892. Jako mladý hoch exceloval v gymnastice, jízdě na koni, ale hlavně si užíval lov divoké zvěře, to bylo něco, co se ho drželo po celý život. Když mu bylo 11 let, začal svůj vojenský výcvik – nakonec se dostal k jezdectvu, jeho budoucnost byla ale daleko výš – v oblacích.
Vypukla první světová válka, Manfredovi bylo 22 let, sloužil jako průzkumník na východní frontě a hned po měsíci obdržel své první vyznamenání, Železný kříž II. stupně. V roce 1915 se – vyčerpán krvavou válkou na zemi – přesunul k letectvu a stačilo mu pouhý rok na to, aby se stal pilotem na západní frontě. Při svém prvním sólo letu se zřítil, jeho odhodlání ale stačilo na to, aby během dalšího roku a půl sestřelil 80 nepřátelských letounů. To byl absolutní rekord během celé války. Za každý sestřelený letoun si pořídil malý stříbrný pohárek – nasbíral jich 60, pak ho jeho zlatník odmítl, během války byl totiž (samozřejmě) nedostatek stříbra.
Proč Rudý baron?
Baron – to je nám asi jasné, ale rudý? Po povýšení v lednu 1917 dostal na starost celou leteckou jednotku Jasta 11. Svůj dvouplošník Albatros D. III natřel sytě rudou barvou a toho si samozřejmě všimli i nepřátelé, pro které se tak stal „Rudým ďáblem“, „Rudým rytířem“, ale pod nejslavnější přezdívkou „Rudý baron“ je znám dodnes.
I baron má někdy smůlu
V létě 1917 byl během bitvy postřelen do hlavy. Byl schopen přistát a přežil, ale na devět měsíců ho zranění upoutalo na lůžko. I přes výstrahy lékařů se vrátil do služby a začal létat na trojplošníku Fokker Dr. I – tenhle stroj se stal jeho ikonickým letounem a taky jeho posledním. 21. dubna stíhal nad severní Francií spolu se svým „létajícím cirkusem“ (jednotka složena z barevných letadel) skupinu britských letounů. Richthofen letěl nízko nad zemí – toho využila australská skupina pozemních sil a vypálila sprchu výstřelů. Rudý baron tak paradoxně zřejmě skončil smrtícím zásahem ze země. Nejobávanější vzdušné eso bylo sestřeleno. V té době mu bylo pouhých 25 let.
Pohřeb obdivovaného nepřítele
22. dubna se mu dostalo vojenského pohřbu se všemi poctami – ze strany členů nepřátelské dohody, kteří měli jeho tělo. Na důkaz obdivu a respektu k nejobávanějšímu nepříteli, smrtícímu pilotu, byla při jeho pohřbu přítomna čestná stráž a jeho rakev neslo šest členů britských vzdušných sil.
Anna Samsová
A příběh muže, kterého vychovali vlci, si přečtěte zde.
