Totálně rozbitá silnice, prach, střechy z bláta. To je velmi častý obrázek slumů v Brazzaville, hlavním městě Republiky Kongo. V tomhle městě však žije početná skupina černých chlápků, kteří si říkají Le Sapeurs. A ti jsou esencí stylu, odvahy a maximálního zapálení pro módu a gentlemanství.
Většina z nich nemá skoro žádný majetek. Kromě obleku na míru a vychytaných doplňků. Proč si říkají Le Sapeurs? Označení komunity Le Sap vychází z konžského slangu „la sape“, což je zkratka La Societe des Ambianceurs et Personnes Elegantes nebo v angličtině The society of atmosphere setters and elegant people.
Je to styl života. Oblečení hraje významnou, avšak nikoli jedinou roli. Aspoň to tvrdí každý ze sapeurs. Oblečením vyjadřují svoji individualitu a charakter. Možná hledají smysl bytí v zemi zmítané korupcí a státními převraty. Součástí skupiny se může stát každý. Každý, kdo si najde svůj styl a je ochoten všechny úspory investovat do oblečení a naučit se etická a morální pravidla. Sapéři nechodí do drahých restaurací, ani nejezdí BMW. Ke štěstí jim stačí doutník (nebo fajfka), který považují za znak gentlemanství. Většina z nich ho ani nekouří, protože na další prostě nemají peníze. Pro sapéra není důležité, jestli má na sobě LV nebo Gucci. Podstata jejich stylu není v pozérství „hodinky za milion euro brácho“. I proto se z generace na generaci přenášejí rady, jak správně sladit oblečení, jaký materiál si vybrat, jak oblečení nosit a také, jak se chovat. K ženám, k ostatním.
Kde se ale tento styl vůbec vzal? Proč právě v zemi jako je Kongo. To se musíme vrátit do historie, kdy Kongo bylo francouzskou kolonií a obyvatelé této země byli často konfrontováni s francouzským, potažmo pařížským stylem. Kořeny sahají až do dvacátých let minulého století. Svoji „troškou“ do mlýna přispěl Andre Matsou. Konžský intelektuál, který ve dvacátých letech žil v Paříži a v Kongu je to národní hrdina (jeho vliv vzrostl po jeho smrti). Často je označován jako „Grand Sapeur“, protože to byl on, kdo v roce 1922 po svém návratu z Francie nahradil tradiční africkou róbu za oblečení ve stylu francouzské elegance.
Rozmachu dosáhlo hnutí v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, kdy hodně obyvatel navštívilo Francii a po jejich návratu sebou přivezlo i tento kult elegance. Ano, možná je to až nekritické obhajování francouzského stylu, ale anglický nebo italský styl není pro tyhle chlápky dostatečně kultovní. Stoupenci Le Sapeurs jsou často „najímáni“ na svatby nebo pohřby, protože v očích ostatních obyvatel jsou vnímání jako autority správného dodržování etikety. Každý sapér ví, jak se oblékat, jak chodit, jak mluvit. Například pokud neumíte plynně (spisovně) francouzsky, jste spíše pro smích. Každý další zvládnutý jazyk vás posouvá v pomyslném žebříčku nahoru. Neexistuje nic jako oficiální král sapérů nebo vláda. Vše se řídi nepsanými pravidly komunity a podle italského fotografa Tamagniho, který vydal skvělou knihu The Gentlemen of Bakongo, je to neuvěřitelně přátelská a demokratická společnost.
Ostatně o vlivu Le Sapeurs nejlépe vypovídá fakt, že si je chce naklonit každá vláda, která zrovna Kongo kormidluje. Minulý rok, na oslavu Dne nezávislosti, byli sapéři pozvaní na oficiální recepci. Nikdo z nich však nepřišel. Nechtějí mít nic společného s vládou nebo politikou. Možná i proto, že si jsou vědomi svého vlivu.
Snem každého sapéra je navštívit Francii. Bohužel málokdo z nich na to má peníze, případně splnění jejich snu ztroskotá na tom, že nezískají vízum. Možná by ale nakonec byli zklámáni konvenčností a nudou pařížských ulic (na jejich vkus) a jen by se utvrdili v tom, co říkají: „Bílí muži vymysleli oblečení, ale my jsme ho povýšili na umění.“ A pamatujte, podle Le Sapeurs by muž měl mít na oblečení maximálně 3 barvy.
Chcete si prolistovat knížku The Gentlemen of Bakongo? Nebo ji dokonce získat? Zanedlouho bude k prolistování v naší prodejně a jeden výtisk získá někdo z vás. Stačí přispět do diskuze 🙂
