Armáda o jednom muži, prototyp drsného akčního hrdiny. John „Manila“ Basilone se stal symbolem americké námořní pěchoty, stejně jako se Audie Murphy stal tváří amerického pěšího vojska. Byl jediným mariňákem, který kdy dostal jak Řád cti, tak Námořní kříž. A jen tak mimochodem to byl taky první mariňák, který za druhé světové války nedostal Řád cti až po smrti.
John se narodil roku 1916 jako šesté dítě z deseti do italské rodiny žijící v New Yorku. Už jako malý hoch byl velmi horkokrevný, bavily ho rvačky, potyčky a hlavně box. Dalo by se tedy říci, že se pro armádu vyloženě narodil, a tak se vykašlal na práci golfového caddyho a jen co to šlo, šel v roce 1934 vstoupil do armády). Po několika výhrách v šampionátech armádního boxu na Filipínách, kde byl se svou jednotkou umístěn, se vrátil do zpátky domů a pracoval jako řidič náklaďáků.
Armáda mu ale chyběla, a tak se do ní roku 1940 vrátil a stal se členem již tehdy elitní Námořní pěchoty. Když o rok později podniklo Japonsko útok na Pearl Harbor, přišel konečně „Basilonův moment“. Přestože autor článku jinak nijak neholduje násilí, musí uznat, že Basilone pro něj měl obdivuhodný talent, který zjevně využil naplno.
Když se bitva o Guadalcanal otočila v neprospěch japonské říše, rozhodli se Japonci vzít útokem klíčovou americkou pozici, Hendersonovo letiště, které předtím mariňáci tvrdým bojem vyrvali Japoncům z rukou. V cestě jim ovšem stál kulometný tým. Tým, ve kterém se – bohužel pro Japonce – nacházel zbrojní seržant John Basilone.
Navzdory ohromné přesile dokázal Basilone během tří dnů takřka nepřetržitě střílet ze svého kulometu Browning na útočící japonské pěšáky. Když se kulomet zasekl, rychle ho opravil. Když došly náboje, zvedl se, prostřílel se skrz japonské obklíčení a doběhl na letiště pro nové zásoby munice. Když i i ta došlaí, střílel po Japoncích jen svou pistolí. Tuhle brutální řež přežil jen Basilone a tři jeho muži. Ale japonští útočníci byly téměř do jednoho vyhlazeni.
Basilone dostal za tuhle bojovou akci Řád cti, což je nejvyšší americké vojenské vyznamenání, a stal se válečnou celebritou. Chvíli jezdil po USA a propagoval americké druhoválečné snahy, nejčastěji pak přesvědčoval své spoluobčany, aby kupovali státní dluhopisy. Bylo mu i nabídnuto, aby cvičil další americké vojáky, jenže John moc nebyl na politické pletichaření a učit ostatní ho moc nezajímalo. Ani sňatek s milovanou ženou ho nedokázal udržet v klidu. Nejspíš se narodil s genetickou poruchou, která způsobila, že trpěl jakýmsi svrběním varlat, které šlo potlačit jen a pouze bojem. Ale proč ne – kdo jsme my, rozmazlení civilisti, abychom ho soudili?
Jeho další „moment“ přišel během vylodění na ostrově Iwo Jima, kde se naplno projevila jeho neschopnost cítit strach. A varlata ho nejspíš už pálila tak silně, že se prostě rozhodl zemřít. I když byli mariňáci z jeho týmu pod těžkou palbou, Basilone stylem „už je mi všechno jedno“ samostatně zaútočil na jeden japonský opěrný bod a celý ho sám pomocí výbušnin, granátů a pušky zlikvidoval.
Nestihl si ale ani dát svačinu a odpočinout si, protože na ostrově byli další Japonci, kterým bylo potřeba dát přes držku. Vyrazil se svými muži k japonskému letišti, kde v minovém poli uvízly americké tanky. Vzhledem k tomu, že osádky tanků byly ještě navíc pod palbou japonských protitankových kanonů, dalo by se říci, že měly namále. Basilonovi ale osud kamarádů ve zbrani nebyl nikdy lhostejný, a tak vyrazil skrz minové pole, svištící kulky, vybuchující granáty a snad i „čtyři jezdce Apokalypsy“ směrem k tankům, kterým nejen pomohl se z minového pole dostat, ale ještě stihl střílet po Japoncích, navádět na ně těžkou palbu a prostě tak všeobecně jim ukázat, že na tomhle ostrově už pro ně není místo.
Jeho smrt nebyla příliš dramatická. Po tomto heroickém výkonu poblíž něj vybuchl granát z japonského minometu a střepina z exploze ho na místě zabila.
Právě za tento výkon dostal už posmrtně Námořní kříž. Jako opravdový americký hrdina je pohřben na vojenském Arlingtonském národním hřbitově ve Virginii. A v roce 2019 má být na vodu spuštěn americký torpédoborec pojmenovaný právě po něm.
To byl John Basilone, v americké námořní pěchotě známý jako nejtvrdší chlap, kterého měla tato instituce čest dostat do svých řad.
Miloš Štěpař
A zde si ještě můžete přečíst o muži, který sám za jeden den zabil 50 Němců a zahnal celou tankovou divizi. Nejvíc vyznamenávaný voják si nakonec podmanil i Hollywood.
