Křehký dřevěný obr, působící jak z jiného světa, se tyčí na kopci uprostřed malého ostrova nedaleko turecké pevniny. Dnes je největší dřevěná budova Evropy a druhá nejrozsáhlejší na světě na hranici kolapsu.
Stavba, která vešla do historie pod názvem sirotčinec Prinkipo, byla vybudována roku 1898 francouzsko-osmanským architektem Alexander Vallaurym. Původně byl rozlehlý „palác“ o 20 000 metrech čtverečních zamýšlen jako luxusní hotel a kasino, jež nechala postavit společnost Compagnie Internationale des Wagons-Lits provozující proslulý Orient Express.
Prinkipo vyrostl na vrcholku tureckého ostrova Büyükada nedaleko Istanbulu, ale již roku 1903 se z „paláce“ stal sirotčinec řecké pravoslavné církve, který na místě fungoval až do roku 1964, kdy byl z donucení, kvůli právě probíhajícímu kyperskému sporu, uzavřen. Od té doby sirotčinec, jež se v minulosti postaral celkově o 5 800 dětí, nemilosrdně chátrá.
Budova mnohými považovaná za největší dřevostavbu Evropy a druhou největší planety (na prvním místě je buddhistický chrám Tódaidži z 8. století v japonské Naře), vešla roku 1997 do majetku tureckého státu – ten ji roku 2012 nařízením Evropského soudu vrátil řecké komunitě.
Na záchranu obrovského komplexu o 200 místnostech, který je na seznamu sedmi nejohroženějších historických památek Evropy, je odhadem potřeba asi 65 milionů eur. Finance chybí a budoucnost budovy příliš nadějně nevypadá.
Jan Králík
