Požár v továrně Triangle Shirtwaist – tragédie, která stála desítky životů mladých a chudých dívek – otevřela oči veřejnosti počátku 20. století, když zjistila, v jakých nebezpečných podmínkách pracuje většina továrenských zaměstnanců.
Drtivá většina zaměstnanců newyorské továrny Triangle Shirtwaist, vyrábějící oblíbené dámské blůzky, byly mladé židovské nebo italské přistěhovalkyně ve věku od 14 do 23 let. Mnohé z nich tedy byly ještě děti, ale přesto pracovaly denně až 13 hodin sedm dní v týdnu v prostředí, které se stalo jednou velkou ohnivou pastí.
„Časovaná bomba“ vybouchla 25. března roku 1911 krátce před koncem šichty, kdy zřejmě od nedopalku cigarety vzplály prostory továrny plné odřezků tkaniny a dalších hořlavých materiálů. Několikapatrovou budovou, v jejíchž posledních třech poschodích byla umístěna Triangle Shirtwaist Company, se oheň rozšířil rychlostí blesku. Samotný oheň však nebyl hlavním zabijákem – většině smrtí by se dalo správnými bezpečnostními opatřeními předejít.
600 dívek pracovalo namačkaných u šicích strojů připevněných k dlouhým dřevěným stolům v přeplněných prostorách a i přes očividné nebezpečí ohně a několik dělnických stávek nebylo jeho vzniku, především díky korupci, zabráněno.
Majitelé Blanck a Harris odmítli do místností nainstalovat protipožární sprinklerový systém, neposkytli ani funkční hasicí přístroje a i jinak zanedbali, co se dalo. Z budovy vedlo pouze jedno úzké rozviklané protipožární schodiště, které se během katastrofy kvůli náporu zřítilo k zemi se 30 zaměstnankyněmi. Ze čtyř výtahů byl v provozu jeden a ten byl již po čtyřech jízdách kvůli žáru nefunkční. Hlavní schodiště bylo plné ohně se smrtícím kouřem a vedlejší bylo zamčené, aby si dělnice nemohly během směny odskočit na vzduch nebo cigaretu.
Pochodu po tragédii se zúčastnilo několik desítek tisíc lidí.
Hasiči tehdy neměli dostatečné vybavení, které by uhasilo požár ve vyšších patrech budovy. Mnoho z dívek bylo v pasti. Kolemjdoucí se tak stali svědky hrůzné podívané – 58 dělnic raději vyskočilo z oken vstříc rychlé smrti a jejich těla se rychle hromadila na chodníku. 36 jich zemřelo ve výtahové šachtě, 49 uhořelo a dvě další zesnuly na následky zranění. Celkem během pouhých 18 minut trvající katastrofy zemřelo 145 lidí – nejstarší oběti bylo 43 a nejmladší 14 let.
Po tragédii vyšlo do ulic 80 tisíc lidí požadujících zásadní změny pracovních podmínek. Vznikl tak Výbor pro veřejnou bezpečnost, kterému se podařilo prosadit nové zákony týkající se jak dodržování bezpečnostních standardů a zlepšení pracovník podmínek, tak omezení ženské a především dětské práce. Dodnes však požár v továrně Triangle Shirtwaist stojí na prvním místě příčky nejsmrtelnějšího průmyslového neštěstí města New York.
Jan Králík
