V čele harémového spiknutí stála Ramessova manželka Tiye s mladým faraonovým synem Pentawerem – právě jeho mumifikované ostatky jako by dodnes svým výrazem upomínaly na krutý konec, který jej i po dosáhnutí vytouženého cíle, Ramessovy smrti, nakonec čekal.
Na Svátek krásného údolí, každoročně slaveného ve starém Egyptě od časů Střední říše, roku 1155 před naším letopočtem došlo v rozsáhlém chrámovém komplexu Medínit Habu k brutální vraždě. Obětí se stal samotný faraon Ramesse III., tehdy vládnoucí Egyptu již přes dlouhých třicet let.
Událost, která vešla ve známost jako „harémová konspirace“, měla na svědomí Ramessova vedlejší žena Tiye, jež se snažila dosadit na trůn vlastního syna Pentawera, místo určeného Ramesse IV. Na svou stranu získala okolo třiceti zaměstnanců a služebníků (nejen) Ramessova harému včetně jeho správce.
Skupina útočníků se tak ve festivalový den vrhla na faraona a podřízla mu hrdlo (zranění zasahovalo až do krční páteře, Ramessovi byl navíc, nejspíš sekerou, amputován prst na noze). I když byl Ramesse nejspíš ihned na místě mrtvý, atentát nepřinesl vysněné ovoce.
Následník (a budoucí faraon) Ramesse IV. se horlivě pustil do vypátrání odpovědných osob. Dochovaný papyrus (dnes uložený v turínském muzeu) nás zpravuje o jejich lapení. Před soudem a krutým rozsudkem tak stanulo 28 osob včetně správce harému, královského komorníka, úředníků nebo třeba vlajkonošů.
Ramesse III.
Trest – dvojitá smrt. Kromě popravy odsouzené totiž čekal ještě druhý trest. Byli upáleni zaživa, dle egyptské víry v posmrtný život, který nastane pouze v případě, že se zachová zesnulého tělo, se tak již nemohli dostat na onen svět.
Pentawer byl osudu „obyčejných“ trestanců bez špetky modré krve ušetřen. Smrt jej však neminula. Synovi faraona byla dána možnost spáchat sebevraždu. Tak se i stalo a Pentawer byl ušetřen „druhé smrti“. Osud „mozku“ celého plánu, manželky Tiye, zůstává neznámý.
Mumie Ramesse III. a Pentawera nalezli archeologové na konci 19. století. Zatímco Ramesse III., jehož tělo prošlo řádným balzamovacím procesem, nese ve své elegantní tváři známky prazvláštního poklidu, Pentawerovi se dostalo přezdívky „křičící mumie“.
Ostatky považované za Pentawerovy, které byly identifikovány jako geneticky příbuzné Ramessovi III. teprve nedávno, jsou jakoby zamrzlé v nekonečném jekotu. Pentawerovi nebylo dopřáno důkladné balzamování, ba naopak, pohřben byl zřejmě narychlo. Věk muže, zamrzlého ve věčné agónii (nejspíš zemřel na následky oběšení) vědci odhadli na 18 až 20 let.
Jan Králík
