Děsivá představa o tom, že se ocitnete tváří v tvář ničivé tsunami, přebije snad jen vidina ještě větší vlny s prozaickým názvem: megatsunami. Gigantických megatsunami bylo naštěstí v nedávné historii jen pár – ta největší překvapila v 50. letech Aljašku.
Megatsunami vyniká nejen svou výškou, ale i způsobem vzniku. Zatímco „běžné“ tsunami nejčastěji zrodí podmořské zemětřesení, megatsunami vzniká po masivním sesuvu horniny nebo ledovce do vodní plochy. Tahle gigantická vlna vás tak může překvapit nejen u oceánu, ale třeba i u velké vodní přehrady.
Na rozdíl od tsunami, jejíž výška roste v mělkých vodách a nejmasivnější tedy je, čím blíže se dostává k pevnině, megatsunami hned zpočátku vytvoří vysoké vlny, které mohou sahat od stovek až po tisíc metrů. V prehistorické době několikrát způsobil takové megatsunami dopad vesmírného tělesa do vodní plochy.
Největší megatsunami, které ještě sahá do paměti našich babiček (pokud tedy vařily svíčkovou s osmi na Aljašce), překvapilo roku 1958 Američany v aljašské zátoce Lituya. Po zemětřesení o síle 7,8 Richterovy stupnice se do zátoky sesulo téměř z kilometrové výšky několik desítek milionů kubických metrů horniny.
Vzniklá vlna na protějším svahu zátoky přelámala stromy ve výšce 525 metrů nad mořem. Stopy po víc jak půl kilometru vysoké megatsunami jsou na svahu viditelné dodnes. A lidské oběti? Při katastrofě „naštěstí“ zahynuli „pouze“ dva rybáři, kteří onoho večera zmizeli spolu s vlnou valící se do oceánu.
Krom dvou nebožtíků bylo události přítomno i několik dalších svědků. Ti vypověděli o burácení podobnému „jaderné explozi“. Rybáře Howarda Ulricha, nocujícího na lodi spolu se svým osmiletým synem, dokonce velká vlna nabrala a nějakou dobu plavidlo nesla po hladině „nad korunou stromů“ – oba neštěstí ve zdraví přežili. Aljašský záliv dosud patří mezi oblasti s nejčastějším výskytem megatsunami.
Jan Králík
