Spolupráce mezi vědci a umělci dala zpět tváře neznámým mrtvým ze starobylých dob naší historie. Podívejte se těmto zapomenutým lidem do jejich znovu otevřených očí.
Neustálý progres v technologiích, počítačových programech, ale třeba i studiu DNA umožňuje stále přesnější možnost zpodobnění dávno zesnulého člověka. Stačí k tomu lebka (nebo aspoň její část) a vyvážená spolupráce vědců s umělci, kteří dokážou navrátit zemřelému jeho téměř přesnou podobu v době smrti.
Lebka je základním kamenem celé práce. Vědci z ní dokážou určit umístění očí, tvar nosu, velikost úst, tvar nadočnicových oblouků a čelisti. Dnes práci usnadňují především 3D tiskárny. Na takto „stvořenou“ lebku pak umístí svalstvo, a pokud je k dispozici i vzorek DNA, určí barvu pleti, očí i vlasů.
Obličejové rekonstrukce sice nebudou nikdy 100% reálnou podobou dotyčné osoby, každý umělec si do rekonstrukce promítne něco ze své imaginace, jako je výraz, vousy nebo tetování (tyto věci totiž ze získaných vzorků zjistit nelze), ale i tak se rekonstrukce neustále zdokonalují a my tak s větší jistotou můžeme vidět někoho, kdo dávno opustil náš svět. Takový pohled nám zpřítomní minulost možná více než desítky přečtených historických knih.
Tomáš Ospalý
