Jede na plný plyn, jinak to snad ani neumí. Na maximum maká v přípravě a stejně intenzivně tráví i své volno. Fleretistu Alexe Choupenitche sice hřeje v kapse bronzová olympijská medaile z Tokia, leckomu by se mohlo zdát, že se teď jeho život převrátí naruby, jenže nic takového se nekoná. Na rozmary nafoukaných hvězd v souvislosti s českým reprezentantem můžete klidně zapomenout. Rád se rozpovídal o životě po olympiádě i plánech, co bude dál.
Když vybojoval v Tokiu bronz, radost neznala mezí, co ale věděl hned, že si nenechá nabourat směr, jakým chce jít. Stejně jako se soupeři si poradil se zájmem médií a dál frčel životem přesně tak, jak si představoval „Věděl jsem, že budu dělat Fencing camp Brno i exhibici Alexův Summer Jam. Že bych se na to po zisku bronzu vykašlal, to nepřipadalo v úvahu,“ dušuje se. Kdyby to na olympiádě nevyšlo, snažil by se udělat stejně dobrý kemp, jako kdykoliv dříve. „Nic extra se po Tokiu fakt nezměnilo. Možná mě první dny v Brně poznávali lidé venku, víc se bavili o šermu a taxikáři byli nadšení, když mě vezli,“ vzpomíná s veselou.
Řadu úspěšných sportovců i hvězd ze showbyznysu semlela popularita, jenže v případě bronzového olympijského šermíře nic podobného nehrozilo. Úspěch ustál, aktivity s ním spojené bere jako přirozenou věc. „Nevysávalo mě to, ale ani jsem neulítával nikam nahoru,“ tvrdí chvíli poté, co se usadil k povídání v jedné z pražských restaurací. Se stejným zaujetím mluví o hrách v Tokiu, stejně jako o brněnském Fencing campu i exhibici Alexův Summer Jam na náměstí v Brně.
„Dal jsem do toho všechno a jsem rád, že děcka byla nadšená, to je největší odměna,“ přiznává s tím, že se sám po úspěchu pod pěti kruhy odměnil dovolenou v Chorvatsku, kam vyrazil s přítelkyní a užil si dobrého jídla a pití. „Pak jsem dal všechno do kempu s dětmi a následné akce. Povedlo se to neskutečně,“ rozzáří se mu oči.
Kemp pro děti přitom dělá už osm let a netají se, že chce pro účastníky maximální servis. S každým si zatrénuje, každé z šedesáti děti se snaží znát jménem, chce si udržet osobní kontakt. „Není rozdíl v tom, jak jsem kemp dělal před rokem a teď. Ohlasy byly skvělé,“ vykládá. Jeden podstatný rozdíl se ale našel. Teď mohl dětem ukázat bronzovou medaili z Tokia. Ta je hitem. Na soustředění přijeli talentovaní šermíři ze sedmi zemí, kromě obvyklých destinací s Choupenitchem trénovalo i duo z Kostariky. „Jsou na cestě po Evropě a našli si nás,“ vysvětluje šermíř s tím, že jeho kemp je sice zaměřený na sport, ale musí mít i mezinárodní přesah, kdy vznikají nová přátelství.
Vrchol dění přišel v podobě exhibice, kdy se povedlo zaplnit brněnské náměstí. To byl pro šermíře z Kostariky hotový šok. Choupenitch byl také nadšený. Povedla se třeba soutěž o let s akrobatickým letcem Martinem Šonkou. Lidé odpovídali v komentářích na sociálních sítích a olympijský medailista dva z nich vybral, ti pak šermovali před davem lidí a bronzový Alex se proměnil v rozhodčího. „Fanoušci byli nadšení, bylo poznat, že nepřišli na pivo, ale zapojovali se. Někteří dokonce chtěli víc šermu,“ přiznává, že jej samotného vše uchvátilo.
Na akci vystoupil i Richard Krajčo, který se představil i v roli šermíře. Přišel s maskou na hlavě, byl představen jako skvělý šermíř v super lehké váze. Nikdo neměl tušení, o koho jde. „Měl zápas a pak odehrát super koncert. Součástí exhibice byl také zápas domácích účastníků jeho kempu proti týmu světa. Pro všechny to byl skvělý zážitek,“ vyznává se Choupenitch, který pak dostával od rodičů účastníků kempu i Alexova Summer Jamu nadšené vzkazy, že děti mají ohromnou chuť trénovat a závodit.
Sám se po olympiádě na akcích také třikrát proměnil do role zpěváka, hudba je totiž jeho obrovským koníčkem. Zpíval na koncertu Leoše Mareše, stejně jako na náměstí. Svůj vlastní koncert ale zatím neplánuje. „Všechno má svůj čas,“ usměje se. Fanoušky potěšil alespoň zprávou, že se v dohledné době objeví jeho nový song.
Navíc už se musí zapojit do tréninku, protože nová sezona startuje a první závody by měly být už v říjnu. „Návraty po pauze jsou vždycky náročné. Člověk navíc musí počítat s tím, že všichni, kdo na olympiádě nebyli, se na vás budou chtít vytáhnout. Já bych to měl podobně,“ přesvědčuje Choupenitch, že radosti, oslav a veselí už bylo dost a přichází čas tvrdé dřiny.
Dohnat v nabitém programu toužil jedinou věc, posezení s rodiči. Během kempu vstával v sedm ráno a spát chodil v jedenáct večer. „Ale pak jsem mamce pustil sestřih olympijských zápasů, byla dojatá a brečela,“ svěřuje se. „Tátovi jsem zase udělal radost novým telefonem,“ pochlubí se.
Olympijská medaile je každopádně nejkrásnější odměnou za tvrdou dřinu, kterou dlouhé roky podstupuje. „Věděl jsem, že když předvedu svůj nejlepší šerm a sejdou se i další věci okolo, může to klapnout. Taky dobře vím, jaké maličkosti rozhodují. V zápase s Němcem vedl soupeř 13:12 a snad o milimetr mě netrefil. Hranice, co dělí úspěch od neúspěchu je fakt tenká,“ má jasno, že chybělo malinko a v Tokiu by musel na stupně vítězů zapomenout.
A také proto bude dál tvrdě makat, bez ohledu na to, že se může každý den polaskat s bronzovou olympijskou odměnou. Tu už konečně nemusí nosit v ponožce, z Tokia mu přišla tolik potřebná krabička na medaili. „Když jsem bronz tahal na rozhovorech z ponožky, byla ponožka slavnější než medaile,“ směje se Choupenitch.
Na nezájem médií si po úspěchu v Tokiu nemohl stěžovat, přednost prý ovšem dával těm, která o šermu informovala už před japonským sportovním svátkem. „Cítil jsem to tak, že musím nejdříve udělat rozhovor s těmi, co se mnou dělali texty i před Tokiem, další novináři byli prostě v pořadí,“ vypálí bez okolků. A stejné to má i se sponzory. Na ty tradiční, kteří jej podrželi v těžkých chvílích nedá dopustit. „Třeba AZ servis z Brna. Během korony mi neskutečně pomáhali, půjčovali mi auto, když jsem nemohl létat do Itálie, tak s nimi samozřejmě zůstanu i dál. Těm, co mi věřili, to chci prostě oplatit,“ neskrývá.
Ambice má pořád velké, chce být nejlepším šermířem světa. Stále má obrovskou chuť podstupovat tvrdou dřinu a závodit. „Na tom bronzová medaile nic nezmění, ta je jen bonus za to všechno,“ tvrdí a dobře ví, že na své cestě nic nedostane zadarmo. Jedním dechem upozorňuje fanoušky, kteří počítají, že za tři roky v Paříži to z jeho strany cinkne znovu, že se nemusí dočkat.
„Hodně lidí si myslí, že se do Paříže dostanu automaticky, ale ono je to hodně těžké. A už vůbec nikde není psáno, že tam budu druhý nebo třetí. Jediné, co všem můžu slíbit je, že do toho všeho dám zase maximum,“ podotýká s tím, že kdyby nedošlo k posunu olympiády kvůli covidu, možná by ani jeho olympijský úspěch nepřišel. „Měl jsem díky tomu o rok víc na tvrdý trénink, mentálně jsem dospěl,“ přiznává.
Dobře si zároveň uvědomuje, jak důležitou postavou byl na jeho cestě za olympijským bronzem a celkovým progresem jeho italský kouč. Ten dostal po Tokiu řadu nabídek od nejlepších týmů z Itálie a Francie. „Je to věc, kterou musím vyřešit. Sázím na jednu kartu a věřím, že se mnou zůstane,“ věří Choupenitch a na očích je mu vidět, jak moc si přeje, aby spolupráce pokračovala a za úspěchy šel dál pod vedením italského experta.
Foto: Tomáš Kříž / RedBull
