Nedávný nález několik tisíc let starého pohřebiště velmi mladé ženy nabourává zažitou představu o pravěké společnosti, kterou měl živit především výpravami za mohutnou zvěří muž – lovec.
Základy vžité idey o přísně rozdělených rolích muže/lovce a ženy/sběračky v pravěké společnosti byly rozviklány nedávným nálezem v peruánských Andách. Archeologické naleziště Wilamaya Patjxa vydalo hrob sedmnácti až devatenáctileté dívky, která zemřela před 9 tisíci lety. Pro svou společnost byla mladá osoba zřejmě velmi významným jedincem, archeologové se tak prvně nesprávně domnívali, že jde o muže.
Ostatky byly nalezeny pohřbené spolu s různými loveckými nástroji včetně zbraní pro lov velké zvěře, nože i náčiním pro vykuchání a stažení kůže chycené kořisti. Pravěké zesnulé pohřbívali blízcí s věcmi, které byly pro zemřelého za života podstatné na zemi, předpoklad, že teenagerka byla úspěšnou lovkyní, je tak zcela logický, ne však obvyklý.
Objev donutil badatele přehodnotit starou hypotézu. Dr. Haas, který byl přítomný u nálezu v Wilamaya Patjxa, nechal později zanalyzovat již dříve nalezené ostatky pravěkých lovců. Ukázalo se, že z 27 vzorků, u nichž bylo možné identifikovat pohlaví, bylo 11 žen. Další statistická analýza pak argumentuje, že ženy tvořily 30 až 50 % z pradávných lovců velké zvěře.
Jan Králík
