Německý liberálně smýšlející medievalista, kterému „fandil“ samotný Himmler, nakonec spolupráci s nacisty krutě ukončil svou vlastní smrtí. Dobrovolně umrzl v tyrolských Alpách.
Němec Otto Rahn byl už odmalička fascinován epickými středověkými příběhy. Parzival, Lohengrin, Nibelungové a především legendy o Svatém grálu se nakonec staly jeho posedlostí. Po získání titulu na univerzitě v Giessenu se pak vydal na honbu za svým celoživotním cílem – nalézt Svatý grál.
Bádání, podporované francouzským mystikem a historikem Antoninem Gadalem, ho zavedlo do Pyrenejí v jižní Francii. Věřil, že odpověď k tomu, kde se nalézá ztracený Svatý grál, leží kdesi pod vrcholem hory, která byla lokací pro pevnost Montségur. Hrad byl posledním útočištěm středověkého náboženského hnutí – katarů, kteří zde byli roku 1244 zmasakrováni. Mezi jejich poklady měl patřit i samotný Svatý grál.
Hrad Montségur
Publikace, které Rahn vydal na toto téma se dostaly do pozornosti tajemnem fascinovaného Heinricha Himmlera, hlavy SS. Himmler nabídl Rahnovi, který netajil svojí homosexualitu a liberální postoje, spolupráci. Musel se však stát členem SS s hodností Obersturmführera. Rahn později svým přátelům řekl: „Člověk musí jíst. Co jsem měl dělat? Odmítnout Himmlera?“.
Po výpravách do Francie, Itálie, Německa a Islandu se nad Rahnem, který pokračoval i přes spolupráci s nacisty ve svém „starém“ životě plném večírků ve společnosti protinacisticky smýšlejících lidí a homosexuálních „eskapád“ padl v očích gestapa v nemilost.
Za trest byl roku 1937 odeslán do koncentračního tábora Dachau. Ne jako vězeň, ale jako dozorce. V roce z řad SS rezignoval. Takový krok samozřejmě nezůstal bez následků. Rahna začalo pronásledovat gestapo, které mu dokonce nabídlo možnost dobrovolně spáchat sebevraždu.
Rahn zvolil útěk. Jeho tělo našli 13. března roku 1939 nedaleko rakouské obce Söl, zmrzlého na úpatí tyrolské hory.
Jan Králík
