Bohéma Paříže přelomu 19. a 20. století si kromě „běžných“ francouzských kaváren a kabaretů mohla vybrat i z návštěvy „pekla“ nebo třeba „nebe“. Tematicky zařízené sousedící podniky, plné bizarních prvků fungovaly po několik desetiletí, do dnešních časů se však nezachovaly.
Nepříliš daleko od proslulého kabaretu Moulin Rouge stál v bohémském Montmartru Cabaret de l’Enfer neboli „Kabaret pekla“. Založen během období konce století Bell Époque v listopadu roku 1892 bývalým profesorem literatury Antoninem Alexandrem nelákal návštěvníky na nabitý program, ale především na své kuriozní prostředí.
Fasádu domu posetou bizarními štukovými výjevy plných pekelných ohňů požírající nahá ženská těla korunoval portál ztělesňující doširoka otevřenou tlamu satanovu. U dveří stál uvaděč převlečený za ďábla a se slovy „Vstupte a buďte zatraceni!“ lákal návštěvníky.
Ani interiér, působící jako grota z lidských těl, se nevymykal tématu. Za pomocí zrcadel a světel hosty zaplavovaly iluzivní triky doprovázené temnou melodií hranou na varhany. Sám Antonin na sebe v podniku bral podobu svatého Petra či Mefistofela a ani servírky nezahálely – obsluhovaly v ďábelských kostýmcích.
Cabaret de l’Enfer však nebyl zdaleka jediným svého druhu. Hned o pouhý vchod vedle sídlil kabaret Cabaret du Ciel čili „Nebeský kabaret“ s naprosto kontrastním motivem, který s extravagantností stejně jako pekelný soused rozhodně nešetřil.
Oba podniky byly hojně navštěvovanými místy (do Cabaret de l’Enfer rád chodíval například surrealista André Breton), často i během jedné noci – z nebe se šlo do pekla a naopak. Konec nastal v polovině minulého století, kdy místo Cabaret de l’Enfer roku 1950 pohltilo supermarket Monoprix.
Jan Králík
