V době, kdy Marie Stuartovna přišla o hlavu na popravišti z rozkazu královny Alžběty I., žila v západní části sousedního Irska další královnina úhlavní rivalka – Grace O’Malley zvaná „Královna pirátů“.
Pro Iry je Grace O’Malley obdivovanou ženskou hrdinkou, něco jako Pocahontas pro Američany. Zatímco populární příběh o krásné a mladé „vznešené divošce“ je postaven na (zřejmě právem zpochybňované) romantické zápletce, byl poměrně dlouhý život Grace O’Malley plný mocenských bojů, intrik a rebelelie ve prospěch Irska – její rodné země. Na vrcholu své moci velela několika stovkám mužů, vlastnila početné loďstvo a po celý život bránila své skromné území proti rozpínající se Anglii – a to vše v době, kdy ve světě ovládaném muži nebylo často pro ženy místo.
Narodila se kolem roku 1530 náčelníku irského klanu ovládajícímu území západního pobřeží Irska u mořské zátoky Clew Bay, Owenu O’Malleymu. Po tři staletí vládl klan O’Malley pobřežnímu území a bohatl jak na legálním obchodu s Francií a Španělskem, tak na pirátství.
Po smrti otce se Grace stala hlavou klanu, i když měla nevlastního bratra, a okamžitě začala budovat strategické aliance – Irsku totiž už nějakou dobu zvonilo na zlé časy. Po předchozím poměrně politicky uvolněném období se Angličané ještě za vlády Jindřicha VIII. rozhodli Irsko dobýt a připojit ke své koruně.
Díky svému prvnímu sňatku a brzké nešťastné smrti manžela zdědila tehdy třiadvacetiletá Grace bitevní lodě a hrad. Útěchu našla v milostném vztahu se ztroskotaným námořníkem – a tady už příběh nabírá obrátky jak z červené knihovny. Po krátké době byl její milenec zavražděn klanem MacMahonů. Temperamentní Grace toužila po pomstě – napadla jejich hrad Doona a vrahy pobila na ostrově Cahir.
Vdala se podruhé, po roce se rozvedla, převzala kontrolu nad manželovým vlastním hradem a přitom si stále zachovala jeho loajalitu jako spojence. Rozvedená se čtyřmi dětmi byla stále nespokojena se svou „nedostačující“ pomstou za smrt milence. Se svými muži se proto znovu rozjela na hrad Doona a tentokrát si po bitvě nechala trofej – rovnou celý dobytý hrad.
Příběhy o její statečnosti, velitelských a námořních schopnostech zanechaly nesmazatelnou stopu v irských básních a folklóru, ale nejdůležitější historicky potvrzenou událostí bylo její osobní setkání s královnou Alžbětou I.
S nástupem na trůn roku 1558 se Alžběta rozhodla rozšířit svá území na Irském ostrově – a zákonitě tak přišla do střetu s ambiciózní Grace. Klan O’Malleyů byl jedním z mála, který ještě dokázal odolávat moci královny Alžběty, neboť ovládal a střežil strategicky důležité ‚přístupové‘ pobřeží. Mnoho anglických lodí tak kleslo ke dnu díky Graceiným námořním schopnostem v záludných irských zátokách.
1574 – rok, kdy neustálého vzdorování měli Angličané plné zuby. Pozemní vojsko a flotila lodí zaútočila na Rockfleet Castle, Graceinu domovskou základnu. Pár týdnů stačilo, aby je Grace donutila k ponižujícímu ústupu. Angličanům znovu dobyl čest Sir Richard Bingham, jehož bratr zabil Graceina nejstaršího milovaného syna a zajal nejmladšího. Rockfleet Castle, jeho území, dobytek, loďstvo, celý klan – to všechno bylo v jednom okamžiku pod kontrolou Angličanů. Grace O’Malley srazili na kolena, aspoň se tak zdálo.
Když už se situace zdála naprosto bezvýchodnou, sebrala Grace všechny zbylé síly a vyměnila svoje bojové schopnosti za diplomatické – požádala o audienci u samotné královny. K setkání nakonec došlo v létě roku 1593 v Greenwichském paláci. Obě ženy blízké si věkem, povahou a částečně i situací spolu hovořily tehdejší linguou francou: latinsky – pro Iry nebylo běžné mluvit anglicky a pro Angličany už vůbec ne irsky. Tvrdohlavá a vlastenecká Grace se odmítla před královnou sklonit, údajně měla při sobě dokonce schovanou dýku (pro svou vlastní bezpečnost). I přesto si vysloužila královnin respekt, Sir Bingham byl i se svou posádkou (i když pouze na pár let) stažen z území klanu O’Malley a její syn propuštěn.
Grace O’Malley se ukázala být rivalkou hodnou Alžbětina uznání, jejich osoby spojovaly neobyčejné politické a vojenské schopnosti ve světě ovládaném muži. Obě zemřely stejného roku – 1603.
Jan Králík
A nakonec ještě příběh „ranařky“ z úplně jiné země a doby – Nejúspěšnější odstřelovačka v historii, Ljudmila Pavličenková. Měla na svém kontě přes 300 mrtvých nacistů.
