Celkem dvakrát se závodní plavec Šavarš Karapetjan stal náhodným strážným andělem, který bez váhání nasadil vlastní život pro záchranu ostatních. Poprvé roku 1976, kdy se stal svědkem trolejbusové nehody s topícími se pasažéry, podruhé v zimě 1985, kdy procházel okolo hořící budovy.
Bývalému arménskému závodníku v ploutvovém plavání Šavarši Karapetjananovi nebylo 16. září roku 1976 ani 23 let, když se spolu se svým bratrem vydal na běžecký trénink okolo Jerevanské přehrady. Při konci 20kilometrového běhu se stali svědky hrozivé nehody.
Trolejbus plný cestujících sjel před jejich zraky z cesty rovnou do přehrady a rychle mizel pod vodní hladinou. Vůz se potopil 25 metrů od břehu do hloubky desíti metrů. Karapetjan ani na okamžik nezaváhal a skočil do zakalené vody.
I přes téměř nulovou viditelnost se mu pod vodou podařilo nohou rozbít zadní okno trolejbusu. V přeplněném vozu uvízlo 92 cestujících. Karapetjan vytáhl na břeh k čekajícímu bratrovi okolo čtyř desítek lidí. Tragickou nehodu, díky jeho heroismu, nakonec přežilo dvacet pasažérů.
Šavarš Karapetjan
Sám Šarvaš, který byl tehdy mnohonásobným mistrem světa ve své plavecké disciplíně, skončil v nemocnici. 46 dní strávil v bezvědomí – z poranění způsobeného roztříštěnými střepy okna trolejbusu a znečištěné vody dostal otravu krve, později i zápal plic.
O necelou dekádu Karapetjanova náhodná přítomnost zachránila život dalším bytostem. 19. února roku 1985 se nacházel nedaleko hořící budovy s uvězněnými lidmi uvnitř. Šampion opět neváhal a vlastními silami vytáhl z pekelného inferna několik lidí. Ani tentokrát ho neminul pobyt v nemocnici s těžkými popáleninami.
Za své činy později obdržel několik vyznamenání včetně „Odznaku cti“ a cenu „Fair Play“ udělovanou UNESCEM. Roku 2013 se mu pak dostalo cti být jedním z běžců štafety s olympijským ohněm s cílem v Soči. Dnes osmašedesátiletý Karapetjan žije v Moskvě.
Jan Králík
