Přejmenovávání letišť se mnohdy neobejde bez kontroverzí nebo alespoň dlouhých a vášnivých diskuzí. Když se v roce 2012 z letiště Ruzyně stalo letiště Václava Havla, ne všichni byli nadšení. V Chile zase chtějí letiště pojmenovat po chilském básníkovi a politikovi Pablu Nerudovi. Aktivisté a ochránci lidských práv se ale bouří. Laureát Nobelovy ceny ve svých pamětech popsal své znásilnění ženy a sám tento čin odsoudil.
Podle aktivistů a ochránců lidských práv si světoznámý literát nezaslouží, aby se dočkal takové pocty a letiště v Santiago de Chile neslo jeho jméno. Čím si hněv odpůrců vysloužil? A proč by mělo mezinárodní letiště Santiago de Chile-Comodoro Arturo Merino Benítez, pojmenované po zakladateli chilských vzdušných sil a národního letectví, nést Nerudovo jméno?
Básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1971), diplomat a politik Pablo Neruda se narodil roku 1904 v Chile a tam také o šedesát devět let později zemřel. „České kořeny“ evokuje jen jeho pseudonym, který si odvodil od jména českého spisovatele Jana Nerudy a začal ho používat v roce 1920. S ním Pablo Neruda, vlastním jménem Neftalí Ricardo Reyes Basoalto (nebo také Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto), nemá jinak pranic společného. Tedy pokrevně, oba jsou samozřejmě významní literáti, kteří se věnovali poezii a jejichž díla a věhlas překročily hranice jejich rodné země.
Pablo Neruda je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších básníků 20. století a řadí ho tam i ještě o něco slavnější a uznávanější kolega Gabriel García Márquez. Jeho díla rozličných literárních stylů od milostných a surrealistických básní přes historické eposy a politické manifesty byla přeložena do mnoha světových jazyků. Během svého života Neruda zastával také řadu diplomatických funkcí a roku 1945 se stal senátorem za komunistickou stranu, což však bylo za vlády konzervativního prezidenta Gonzáleze Videla problematické. To, že byl zarytým komunistou, však není důvodem, proč aktivisté nesouhlasí s předloženým návrhem na přejmenování letiště. Pro mnohé je Neruda symbolem odporu diktátorského režimu Augusta Pinocheta.
V době chilského státního převratu vedeného Pinochetem byl Neruda hospitalizován s rakovinou a o dvanáct dní později zemřel na srdeční infarkt. Loni v říjnu však médii proběhla zpráva agentury AFP, podle níž mezinárodní tým expertů infarkt vyloučil. Přestože neodhalil skutečnou příčinu básníkovy smrti, již delší dobu se spekuluje o tom, že Neruda mohl být při puči v roce 1973 zavražděn Pinochetovými agenty.
Pinochet odmítl Nerudův veřejný pohřeb, přesto tisíce truchlících Chilanů neuposlechly zákazu vycházení a zaplavily ulice, aby vzdaly hold člověku, který psal o každodenních strastech Latinoameričanů. Jeho pohřeb se stal prvním veřejným protestem proti tehdejšímu režimu.
V těchto dnech lidé kvůli Nerudovi opět vyrazili do ulic, tentokrát však přišli vyjádřit nesouhlas s návrhem kulturní komise dolní komory chilského parlamentu na změnu názvu mezinárodního letiště. Takovou poctu si podle nich nezaslouží někdo, kdo se ve vlastních memoárech popsal znásilnění své hospodyně.
Poslankyně Carolina Marzán, která hlasovala ve prospěch tohoto kroku, pro chilský server BiobioChile uvedla, že jméno básníka, „díky němuž jsou všichni Chilané hrdí“, by mělo být první věcí, které si návštěvníci všimnou při příjezdu do země. Do země, kam už také dorazilo hnutí #MeToo, které bojuje proti sexuálnímu obtěžování. A protestující studentky na Nerudu příliš hrdé, jak se zdá, nejsou. Minimálně mají výhrady, význam jeho děl samozřejmě nezpochybňují.
Objevily se hlasy, že neexistuje žádný jasný důvod pro přejmenování letiště, a to zejména v době, kdy se ženy přestávají bát odsuzovat ty, kteří je zneužívali. V případě Nerudy však nešlo o oběť, která by se po letech ozvala a podala výpověď, ať už pravdivou, nebo ukřivděnou. Čin se stal. Svědectví o nechutném počínání vychází z Nerudových pamětí, v nichž sám autor popisuje znásilňování služebné na Ceylonu, kde v roce 1929 obsadil diplomatickou funkci.
„Bylo to jako střetnutí muže a sochy. Nechala oči doširoka otevřené a celou dobu byla naprosto pasivní. Měla právo mnou opovrhovat,“ napsal si Neruda v pamětech, které sice vyšly před více než čtyřiceti lety, ale právě teď jsou předmětem živých debat. „Měli bychom přestat zbožňovat Nerudu a mluvit o tom, že byl hrubý. Sice je slavný umělec, ale to ho nevyviňuje z faktu, že byl i násilník,“ řekla pro The Guardian Karen Vergara Sánchez, jedna ze studentek protestujících proti sexuálnímu násilí na ženách.
„Jako mnoho mladých feministek v Chile jsem zhnusená některými aspekty Nerudova života a osobnosti. Jeho tvorbu nicméně odmítnout nemůžeme,“ podotýká autorka kampaně za ženská práva Isabel Allende. A dost možná uhodila hřebíček na hlavičku. Isabel Allende není žádná šílená aktivistka, která by neuznávala Nerudu jako skvělého autora: „Demytizujeme Nerudu, protože jsme teprve nedávno začali zpochybňovat kulturu znásilnění. Nemůžeme však odmítnout jeho psaní.“
O tom, zda bude letiště opravdu přejmenováno, zanedlouho rozhodne dolní komora chilského parlamentu. Ať to dopadne jakkoliv, všichni spokojení asi nebudou.
Petra Vomelová
