Lidé tehdy věřili v ochrannou moc zvláštního oděvu, který se během našich dějin pro mnohé stal synonymem smrti. Různé vychytávky skryté v záhybech a bizarních prvcích husí kůži nahánějícího lékařského šatu však byly pro zdraví nositele zřejmě úplně zbytečné.
Od 17. století se speciálně upravený kostým stal pro osoby, které přišly do kontaktu s nakaženými morem (nejen lékaři, ale třeba i kati nebo hrobníci), jedinou ochranou. Ze zahalení od hlavy až k patě vykukoval jako děsivé omen mezi sklíčky chránící oči dlouhý ptačí zobák.
Během pandemií dýmějového moru, který Evropu děsil po staletí, vymyslel lékař, starající se třeba i o zdraví Ludvíka XIII., Charles de Lorme, někdy okolo roku 1619 ochranný oděv založený na vžité víře v přenos moru kvůli „zkaženému“ zapáchajícímu vzduchu známému pod pojmem „miasma“. Kromě navoskovaného setu oblečení – pláště sahajícího od krku až na zem, upnutých kalhot spojených s botami, rukavic a klobouku (že se jedná o lékaře a ne o kata se poznalo právě podle klobouku) z kozí kůže – nosila osoba i dlouhou tyč, aby se nemocných/mrtvých nedotýkala rukama.
Nejpozoruhodnější však byla „ochranná“ obličejová maska. Oči chránila dvě skleněná sklíčka a proti nákaze „zkaženým“ vzduchem měl především chránit asi patnáct centimetrů dlouhý nos tvarovaný do ptačího zobáku se dvěma „nozdrami“ na jeho konci. Naplněn byl směsicí bylin a vonných olejů, které měly profiltrovat onen „zlý“ vzduch.
Tvar zobáku měl zajistit dostatečný čas pro vyčištění vzduchu, než ho lékař vdechl. Směsi 55 bylin uvnitř se říkalo „theriak“, byl to oblíbený „všelék“ na různé neduhy od otravy přes mor až po syfilis, používaný už od starověku. Třezalka, zázvor, hřebíček, puškvorec, skořice, med, myrha byly některé z mnoha desítek ingrediencí, jejichž typická vůně ohlašovala příchod morového lékaře.
Na to, že mor způsobuje bakterie a ne pouze zkažený vzduch, se v širší veřejnosti přistoupilo až o mnoho let poté, v pozdním 19. století. Během onoho času se stihl v Benátkách z oděvu morového doktora stát oblíbený karnevalový kostým a to dokonce i v dobách, kdy se hrozba propuknutí morové epidemie stále vznášela nad Evropou.
Jan Králík
