Neuvěřitelně realistická dílka v podobě všemožných zástupců naší fauny musí japonští umělci vytvořit před zraky diváků během pěti minut. Prastará tradice však s novou dobou rychle umírá.
Počátky dějin japonského umění zvaného „amezaiku“ sahají až do časů historického období Heian, spadajícího do let 794-1185. Umění k „sežrání“ kdysi zanechávali jako obětiny návštěvníci v kjótských chrámech. Dnes se tradičnímu umu věnuje jen hrstka lidí v jinak 126milionovém Japonsku.
Jedním z nich je i Šinri Tezuka, jež se umění začal učit z vlastního popudu, když mu bylo dvacet let. Po deseti letech se stal absolutním mistrem vymírajícího oboru. Z hlavní ingredience mizuame – lepkavého škrobového sladidla, dokáže během chvilky vytvořit naturalistická zvířátka, jako jsou zlaté rybky, kapři koi, chobotnice, žabky a další.
Tezuka, který otevřel vlastní amezaiku dílnu a obchod, říká, že nejtěžší věcí není samotná modelace, ale časový limit. Správný amezaiku umělec by měl cukrovou sošku dokázat vytvořit do pouhých pěti minut.
Kromě šikovných rukou a očí s citem pro detail by měl autor okouzlujících „lízátek“ mít i vysokou toleranci bolesti. Horká hmota se totiž musí v rychlosti vymodelovat do základního tvaru holýma rukama – pak již běží kreativní závod s časem, dokud hmota zcela nevychladne.
Jan Králík
