Letos uplynulo 70 let od smrti jednoho z největších hrdinů druhé světové války. I když nemusel, nechal se dobrovolně transportovat do Osvětimi. Proč? Zde je příběh Poláka Witolda Pileckého.
Narodil se v roce 1901 ve šlechtické rodině, ale jeho život pobytem v chráněném a luxusem vybaveném teráriu rozhodně nebyl. Už jeho předci byli kvůli svému původu perzekuováni – dědeček strávil za účast na polském lednovém povstání sedm let ve vyhnanství na Sibiři.
Stejně statečně jako jeho předek se už od mládí choval i Witold a podstatnou roli v tom určitě sehrálo i to, že byl nadšeným a oddaným skautem. Již během 1. světové války se tak přidal do bojů jako příslušník skautské sekce polských obranných jednotek. Historiky ale dnes mnohem více zajímá, co Witold Pilecki dokázal během následující světové války.
Poté, co se jako člen tzv. polské pruské armády účastnil prvních frontových bojů, spoluzaložil v listopadu 1939 Tajnou polskou armádu, jednu z prvních odbojových organizací v Polsku. V roce 1940 už čítala 8000 mužů a stala se součástí většího a organizovanějšího Svazu ozbrojeného boje. Jen o pár měsíců později představil Pilecki jeho velitelům svůj odvážný plán. Získat detailní informace o fungování tábora v Osvětimi, který byl v té době zvenku vnímán jako internační, ne vyhlazovací. A osvobodit ho a pomoci vězňům v útěku z něj. Bylo mu jasné, že to nepůjde uskutečnit bez toho, aniž by nebyl v Osvětimi osobně přítomen.
Opatřil si falešný průkaz a vydal se vstříc transportům do ulic Varšavy. Ty ho tam zastihly již za několik dní a Pilecki byl převezen do Osvětimi, kde byl evidován pod číslem 4859. A infiltrace do hrůz koncentráku se začala rychle úročit – na jeho území působilo několik odbojových skupin tvořených vězni, kterým se mimo jiné podařilo v Osvětimi sestrojit rádio, díky kterému se informace o táboře dostávaly až k spojenecké vládě v Londýně.
Bohužel to s osvobozením tábora nebylo tak lehké, jak si Pilecki a jeho kolegové představovali, a hrdina tak zažil jako osvětimský vězeň celé tři roky utrpení v celé jejich hrůze. Z Osvětimi se mu po potyčce se stráží tábora podařilo spolu s dvěma dalšími vězni uprchnout. „Za námi jsme slyšeli střelbu. To, jak jsme rychle utíkali, snad ani nejde popsat. Jako bychom vzduch pohyby rukou trhali na kusy,“ popsal samotný útěk později Pilecki. V táboře strávil 947 dní a přežil podvýživu, mlácení nebo nepředstavitelně těžkou fyzickou práci.
Jenže nové armádní vedení Pileckého úsilí a odvaha příliš nezajímala, a tak se plán na osvobození Osvětimi Poláky nejprve zhroutil a následně i bohužel upadl v zapomnění. To však jeho válečné úsilí a touhu po svobodě nijak nezmenšilo, a tak se zúčastnil jako jeho přední představitel polského povstání. Za svobodu Polska bojoval neúnavně, ale marně. Byl zatčen Němci a zbytek války strávil v různých německých táborech pro válečné zajatce.
Ale ani to mu nestačilo. Po partyzánském angažmá odmítl na doporučení polské exilové vlády opustit zemi a v dubnu 1947 začal shromažďovat důkazy o zvěrstvech páchaných v gulazích Sověty na Polácích.
Tato jeho činnost vedla až k politickému procesu, v němž byl Witold Pilecki odsouzen k trestu smrti. Do posledního okamžiku se odmítl vzdát pravdy, ani hrozba smrtí ho nepřinutila lhát a doznat to, co se nikdy nestalo. Popraven byl 25. května 1948. Plné rehabilitace a uznání jeho hrdinství se mu dostalo až v roce 1990.
Martin Hradecký
A zde si přečtěte o muži, který mohl zabít Hitlera.
