Proč čeští olympionici budou v Rio de Janeiru opět vypadat, jako kdyby závodili za Kazachstán?
Milé Kazašky, milí Kazaši, pardon. Vypůjčil jsem si jen po vzoru Borata vaši zemi jako obětního beránka, otloukánka nevkusu, bizarnosti, východní zaostalosti a buranství. Sportovci Kazachstánu ve skutečnosti v Brazílii nastoupí na olympijské hry, na rozdíl od Čechů, odění jako ti dva lidé na následující fotce vpředu, tedy poměrně vkusně:
Češi naproti tomu budou vypadat takto:
Proč musí být Češi zase strakatí? Proč po holínkách a spol. musí pohled na české olympioniky v oficiálním oblečení být opět drásavý jak špatně vytěsněná vzpomínka na holokaust? Lze spekulovat o vyhodnocení výběrového řízení Českého olympijského výboru, v němž před olympiádou v Londýně 2012 vyhrála jako dodavatel českého olympijského oblečení společnost Alpine Pro. Svádět estetickou krutost na domnělý nepotismus by však bylo příliš snadné. Barevný a strakatý nevkus se v zásadě k českým reprezentantům hodí, neboť je reprezentací většinového vkusu obyvatelstva Česka. Stejně jako byl dokonalým reprezentantem názorů většiny obyvatel Česka prezident Klaus. A jako jím je nyní prezident Zeman.
Skutečnost, že se vkusem většinového obyvatelstva Česka to není valné, se lze přesvědčit nejen pohledem na vytahané vybledlé polokošile, ponožky v sandálech a aktuální olympijskou kolekci. Nevkus Čechů a Moravanů čiší také z jejich domů:
Nevkus může být i méně zjevný. Mnozí se sice ušklíbnou nad olympijskou kolekcí či architektonicko-výtvarným diletantstvím anonymních soukromníků, ovšem na vrcholné kýčaře nedají dopustit. Jenže co jiného než nafoukaný, ošklivý nevkus jsou díla Bořka Šípka, „moudra“ poválečného Jana Wericha, líbivé hudební „fúze“ Pavla Šporcla či nepraktické a obludné dopravní stavby Patrika Kotase? Představují o to horší estetický zločin, že mají oficiální posvěcení. (Mimochodem, jak se na Wikipedii u někoho objeví slovo „světoznámý“, je dobré zbystřit a mít se na pozoru.)
Ukázat na viníka obecného českého nevkusu je těžké. On totiž není. Respektive příčinou širokého nevkusu jsou elity, které nejsou, které chybějí. Jeden z vydatných pramenů uměřenosti a smyslu pro krásu totiž pramení nahoře, u těch nejlepších, a napodobováním prosakuje do nižších a nižších vrstev, které naopak vzhlížejí nahoru, k tomu nejlepšímu. Měšťanské domy stavěné společně s rozmachem buržoazie jsou nápodobou šlechtických paláců. Barokní (a památkově chráněné) domy venkovanů v jižních Čechách jsou nápodobou barokní architektury vyšších vrstev. Obliba koncertů klasické hudby a opery u měšťanstva je nápodobou vkusu šlechty. A tak bychom mohli pokračovat dál.
Kde je tedy česká elita? Vyhnaná po roce 1918. Vyhnaná a z velké části vyvražděná po roce 1938. Vyhnaná po roce 1945. Vyhnaná po roce 1948. Vyhnaná po roce 1968. A pokud jde o mladé, tak z části dobrovolně odešlá po roce 1989. Koho máme ve svém bydlení, oblečení a především chování napodobovat? Nevíme. A tak má obecný lid za to, že je dobré být pestrý, ozdobný, strakatý, zářivý, hlučný a bodře bezskrupulózní.
Je tedy olympijské oblečení jen dalším z projevů českého rovnostářství nejnižšího společného jmenovatele? Je projevem svérázné lidově-troškovské demokracie? Možná. Jenže olympiáda je, a myslím, že vždy již v antickém Řecku byla, nikoli přehlídkou průměru, ale těch nejlepších, nezdatnějších, tedy elit. Nechce se mi domýšlet, jak by to vypadalo, kdyby ve sportovních disciplínách zápolili za Českou republiku atleti, jejichž zdatnost a dovednosti by reprezentovaly průměrného obyvatele ČR.
Ale zpět k úboru: nemuseli bychom být za každou módní géniové ani radikální minimalisté. Stačilo by jen trocha uměřenosti. Třeba pro začátek si jen připustit, že méně může opravdu znamenat více. Že mnoho barev, tvarů a malůvek nemusí nutně vytvářet hodnotný celek. Nemusíme předhánět Američany, ale můžeme se u nich jen inspirovat v konzervativnosti, s jakou Ralph Lauren využívá barvy trikolory v zásadě stejné, jako je ta naše:
Nebo se se můžeme poohlédnout po minimalismu Jihokorejců (jejichž letošní olympijský oděv má navíc i chránit před virem Zika):
A klidně se můžeme poučit i od Italů před čtyřmi lety. Ten postarší pán uprostřed je Giorgio Armani, tvůrce kolekce. Jak je vidět, černá a bílá bez čmáranic údajně symbolizujících Emila Zátopka úplně stačí.
Zásadní otázkou zůstává, proč po holínkách čeští sportovci nebudou v Brazílii chodit v nevkusných botách Crocs. Nic proti Crocs nemám, jsou po praktické a i ortopedické stránce celkem vhodné. Mám jedny červené, v těch chodím do garáže, s košem, do krámu přes ulici a k recyklačním kontejnerům. Jedny světlezelené, v těch chodím na balkon. Jedny černé, ty si beru na cesty, abych v luxusních hotelech nemusel chodit do spa ve froté erárních trepkách. A měl jsem i jedny šedé se semišem, ty jsem však již věnoval Diakonii v Broumově.
Na olympiádě nejde o to, za každou cenu vyhrát. Není to ostatně ani možné, vyhrát může z mnoha jen jeden. Prohry, druhá, třetí, čtvrtá, prostředí i poslední místa ke sportu prostě patří. Ať už ale člověk vyhrává nebo prohrává, může při tom vypadat aspoň trochu vkusně a elegantně.
Petr Bílek
