„Město mrtvých“ – nekropole v odlehlé ruské krajině nahání hrůzu i místním houževnatým obyvatelům. Na místo, kde bylo k věčnému spánku uloženo na deset tisíc zesnulých, se jich většina bojí vkročit – věří, že už by sami nevyšli živí.
Ruská vesnice Dargavs, známá jako „Město mrtvých“, leží nedaleko hranic s Gruzií v Severní Osetii-Alanii. Kromě přibližně 150 živých obyvatel malé vesnice sídlí na nedalekém kopci asi deset tisíc mrtvých.
Lidé žijící v údolí kopců v „Městě mrtvých“ zde pohřbívali své nebožtíky podle některých odhadů už před 2000 lety. Během dlouhé historie místa tu vyrostlo 99 prastarých kamenných krypt, které pohromadě připomínají spíše lehce zvláštní, ale malebnou vesničku.
Od celkového dojmu obyčejné chaloupky člověka odradí pouze jeden čtvercový otvor ve stěně. Právě jím se dovnitř vkládali mrtví. Některá těla byla uložena do jakýchsi dřevěných lodiček, zřejmě kvůli víře v nutnost přeplout řeku vedoucí do podsvětí. Nebožtíci byli vždy pohřbeni společně s nějakou osobní věcí, která v několika případech stále leží na svém místě. Mnohá z těl jsou skrz otvor viditelná – některé ostatky na sobě stále mají cáry oblečení i kusy masa.
Údolí u vesnice Dargavs.
Místní obyvatelé se po staletí báli vkročit na území, které není určeno pro živé, ale pro mrtvé – báli se, že se z místa již nikdy nevrátí. Zvláštní atmosféru místa přiživovaly mnohé tradované legendy, které mohou dle pramenů být z části skutečné.
V 17. a 18. století oblast zasáhla morová epidemie. Smrt si nevybírá a tak mnozí zůstali osamocení v nemoci, zatímco jejich příbuzní již byli dávno na onom světě. Umírající neměl kdo řádně pohřbít, a tak se dobrovolně uchýlili do rodinných krypt, kde pomalu čekali na svou vlastní smrt.
Odlehlá vesnice obklopená přenádhernou přírodou je těžko přístupná a tak ji každoročně i přes unikátnost a nepopsatelnou atmosféru navštíví jen velmi málo dobrodruhů.
Jan Králík
