Napadlo vás někdy přes všechny hrůzy druhé světové války, co se dělo s domácími mazlíčky, třeba v takovém Londýně, s obyvatelstvem žijícím v neustálém strachu z dalších náletů a nedostatku jídla pro rodiny, natož pro kočky a pejsky?
Nebylo to nic pěkného. Osudy statisíců psů a koček upadly v zapomnění jednak kvůli zvěrstvům páchaných na lidech a jednak čistě proto, že to není příběh se šťastným koncem na dobrou noc.
Na počátku druhé světové války vydala britská vláda pamflet, který vyvolal masovou „destrukci“ britských domácích zvířat. Blížící se válka vyvolala paniku o budoucnost britského národa, natož jejich čtyřnohých přátel. Vydané prohlášení radilo obyvatelům velkých měst, aby poslali svá zvířátka na starost ke známým na vesnici. Pokud to nebylo možné, dalším nejhumánnějším krokem bylo jejich usmrcení.
Strach z bombardování, nedostatku jídla a ze ztráty střechy nad hlavou vedl často rodiny k tomuto extrémnímu řešení. Jenom během prvního týdne bylo takto usmrceno na 750 tisíc (!) mazlíčků tohoto zvěře milujícího národa. Nekonečné fronty u veterinářů vedly i k rychlejšímu způsobu – psi a kočky byli často jednoduše zastřeleni.
Existovaly i výjimky. Několik útulků se i přes šest let trvající nesnáze dokázalo postarat o pěknou kupu mazlíků. Útulek v Battersea byl schopen se za války postarat o neuvěřitelných 145 tisíc psů.
Mnoho rodin těchto smutných činů litovalo bezprostředně po jejich uskutečnění. A tak se v novinách například objevil tento nekrolog: „V šťastných vzpomínkách myslíme na Lolu, rozkošnou věrnou přítelkyni, uloženou ke spánku 4. září 1939, aby byla ušetřena trpění během války. Prožila krátký, ale veselý život – 2 roky a 12 týdnů. Odpusť nám, milá parťačko.“
Jan Králík
