Čistič bot je ohrožený druh. Vypadá to, že po necelých dvou stoletích se pomalu uzavírá jedna kapitola pouličního života. Do tuhého začalo jít letos 6. ledna, kdy v Sarajevu umřel na infarkt poslední čistič bot v Bosně a Hercegovině, Husein Hasani, přezdívaný strejda Mišo (Čika Mišo).
Historie čističů se oficiálně píše od roku 1838, kdy byly na jedné fotografii z pařížského bulváru Boulevard du Temple zachyceny dvě postavy v poloze klasické pro čističe bot. Boty se ale za úplatu čistily pravděpodobně už mnohem dříve. K rozmachu došlo začátkem dvacátého století, kdy se ulicemi Londýna proháněly stovky převážně malých chlapců, pro něž to byl dobrý přivýdělek. Někteří chlapci se stali chlapy, a protože jim nebylo shůry dáno, pokračovali s čištěním bot celý život. Už ale nependlovali, ale našli si svůj důlek na některém z rohů ulice.
Jak rostla dostupnost (a obliba) kožených bot, doputovala služba čištění bot z civilizovaných zemí do méně rozvinutých nebo korektně řečeno, rozvíjejících se zemí. Mnoho prezidentů jihoamerických států začínalo prodáváním losů a čištěním bot. Alejandro Toledo to dotáhl až na prezidenta Peru, Luiz Inácio Lula da Silva, který si přezdívku Lula přidal po jihoamericku až později, se zase stal třicátým pátým prezidentem Brazílie. Na mysl se může vkrást myšlenka, že stačí umět čistit boty a stanete se prezidentem. Něco na tom bude. Minimálně v Jižní Americe.
Je nutné si nalít čistého vína. Čistič bot byl vždy podřadná práce. Záslužná, ale podřadná. A to je bohužel jeden z důvodů začátku konce tohoto řemesla. Druhým důvodem je prudký pokles poptávky po klasických kožených botách v devadesátých letech, kdy mnoho čističů skončilo, protože no shoes no shine. A pak se pohybujeme v začarovaném kruhu. Když na ulici nevidíte čističe, nepřichází žádný impuls. Pokud musíte za čističem cestovat přes půl města, neuděláte to. Navíc jen pár procent lidí na světě nosí kvalitní koženou obuv. A pouze pár procent z těchto pár procent je ochotno investovat několik stovek měsíčně do čištění.
Čistič bot je často vypravěč, studnice drbů a historek. Většina z nich je značně přikrášlená, ale není třeba jim to zazlívat. Za ta léta vyprávění, zakázníkovi za zakázníkem, den za dnem, se prostě tu a tam vkrade nová informace a nepatrné vylepšení příběhu.
Čističi bot se navzájem uznávají, ale zároveň trochu kafrají na práci toho druhého. Každý má jinou techniku, a i když byste řekli, že to je napatlání krému a pár rychlých pohybů kartáče, není to podle čističů bot pravda. Ve skrytu duše vědí, že tak velká věda to není, ale není nutné jim za každou cenu nabourávat jejich léta budované know-how. Hodně z nich jsou herci, křeslo a dva metry čtvereční je jejich jeviště.
Steven a jeho prsty
Minulý týden jsem se vydal do Londýna zjistit, jak si čističi bot žijí v době, která omšelým křeslům, starým stoličkám a tklivým příběhům moc nepřeje.
Mojí hlavní zastávkou byl Steven D.R. Skippen, který čistí boty v lobby hotelu Hilton na Park Lane již 14 let. Zklamán mini výstavou obleků v Museum of London jsem se v deštivém počasí vydal najít hotel Hilton poblíž Hyde Park Corner. Na Stevena jsem přišel tak, že jsem našel jeho vcelku působivou prezentaci na internetu. Hodně čističů bot má svůj web. Už nestačí spolehát na dříve nekonečný přísun nových zákazníků z ulice. Facebook, Twitter, Instagram a funkční web hrajou důležitou roli. Mnoho zákazníků se nerozhoduje spontáně podle vzorce: čisté boty – špinavé boty, ale čištění plánují spíše jako zážitek. Dvakrát, třikrát za měsíc a dost.
Uschnul jsem, zasedl do křesla a vyslechl od Stevena pár nehezkých slov o počasí. Steven před lety přišel o práci a když čekal na letišti na svoji přítelkyni, rozhodl se začít čistit boty. „Každá recepční v tomhle hotelu se na mě dívá přes prsty, jsem jenom týpek, co čistí boty. Ony dělají kariéru, já sedím na stoličce. Na konci měsíce se ale směju já. Jsem sám sobě pánem, o víkendu nepracuji a v kapse mě zůstane více než jim.” Na otázku, jestli nepřemýšlel o rozvíjení byznysu, odpovídá, že ano, ale dávno nad tím mávnul rukou. „Dělám sám na sebe, tohle je byznys o jednom člověku, jednom místě a jednom křesle. Dělám to jinak, než ostatní.“
A to je pravda. Poté, co již potřetí kroutí hlavou nad mojí promočenou botou, si všimnu, že bere do ruky obyčejnou kávovou lžičku, kterou jezdí po kůži sem a tam. K čemu to je? „Odstraňuji starý krém.“ Jakmile boty ošetří výživou, začne nanášet vosk.
Prsty. Bez rukavic.
Stevene, proč nepoužíváš kartáče nebo aplikátory? „Mažeš si krém na obličej rukou nebo kartáčem. Máš drahé boty z opravdu dobré kůže, takže proč nepoužít prsty. Lépe dostanu vosk do kůže,“ říká a já přemýšlím, jestli je blázen nebo to je prostě jeho know how, kterým se odlišuje. Myslím, že všechno dohromady. Pravdou je, že díky tomu si získal značný věhlas. Před pár dny psal na svém Twitteru doslova „Im honoured that people go to such great effort to copy what I do. Thing is polishing by hand takes years to perfect so spying is pointless.“
Ani neví, jak mu rozumím.
„Co děláš,“ ptá se mě. Mám obchod s botama v Praze, prodávám značku Loake. „Jasně, Loake jsou dobrý boty, výbornej poměr cena / výkon. Ona ale většina bot v této kategorii je dobrých. Záleží pouze, jakou značku preferuješ. Sakra, to počasí. Nedokážu ti udělat na špičce pořádný lesk, protože je máš úplně mokré. Moc se omlouvám.“
Steven bere do ruky znovu a znovu vosk od Saphiru a snaží se nějak ten lesk vykouzlit. Přiznám se, že ho trochu lituju. Chce se předvést, ale má před sebou špatné karty. Mezitím nás vyruší mladý pár. Slečna má na noze nové boty ze semiše a chce je impregnovat. Steven mně pak říká, že nesnáší jakékoli spreje s impregnancí. „Pokud to jde, nevezmu je do ruky.“
Jeho konkurent, který čistí boty v Burlington Arcade, používá jakési produkty Top Shine. Před půl rokem jsem si tam nechal vyčistit boty a byl jsem přesvědčován, že to jsou nejlepší krémy a vosky pod sluncem, vyráběné dle tajné receptury. Samozřejmě mě zajímal názor Stevena. Pousmál se a s anglickou slušností odpověděl, že když to říkají, tak to musí být pravda. „Kvalita z Číny,“ dodává nakonec. On prý raději používá Saphir, Angelus nebo La Cordonnerie.
Boty se i přes jejich vlhkost začínaly lesknout, a tak jsem se nemohl nezeptat, jestli dostane péči i moje podrážka. „Není důvod, až ji prošlapeš, tak si ji nech vyměnit. Já si akorát nechávám přidělat na patu malý plíšek. Někdo si ho nechává dávat i na špičku. Podrážka se pak méně obrušuje právě na těchto dvou místech,“ říká svoje tipy Steven.
Boty jsem si nechával čistit v mnoha městech. Zde jsou má doporučení. V New Yorku vyzkoušejte Dona Warda, kterého najdete na 6th Avenue. Více než kvalitu zde dostanete zážitek. Don neustále pokřikuje na kolemjdoucí. Podívejte se na video. Dalšího dobrého najdete přímo na stanici Grand Central Terminal. Pokud poletíte z Mnichova nebo do Mnichova, najdete na Terminálu 2 chlápka jménem Turan Balci. Původem, jak už to tak v Německu bývá, z Turecka. Čistí hodně dobře, jen je trochu dražší. Zkusil jsem i čističe v Berlíně v obchodním domě KaDeWe. Prvotřídní kvalita a mám takový pocit, že to provozuje firma Turana Balciho. V Londýně zkuste zmíněného Stevena nebo taekwondistu / jeho kámoše v Burlington Arcade. Naopak vyhněte se Varšavě. Smrdící chlap sedí v Galerii Mokotów. Za 20 zlotych dostanete asi 5 minut jakéhosi pokusu o čištění. Na Slovensku jsem žádného čističe nanašel, v ČR je v galerii Myslbek (nebo nyní na Můstku) pan Grivalský. Bohužel používá low cost krémy od Colonilu, žádné lešticí vosky. Je fajn, ale jestli chcete dopřát svým botám lepší péči, tak na to nemá produkty.
Špička se neleskne, jak by Steven chtěl, ale těch 7 liber si zaslouží. Zbývá ošetřit hrany podrážky. To opět Steven dělá prsty za použití vosku, kterým před chvílí leštil vršek boty. Máš nějaké speciální přípravky na hrany? „Hele, proč na všechno používat speciální přípravky? Máš koženou podrážku, máš vosk nebo krém, který obsahuje pigmenty, tak si vystačíš s tímto,“ dodává před mým vyskočením z pohodlného křesla. A přidává ještě pár tipů. „Nepoužívej ty zatracené houbičky na přeleštění a finálního lesku nejlépe dosáhneš použitím klasických dámských punčoch s gramáží minimálně 40 Denier.“ Přiznám se, že mu přes jeho londýnský akcent moc nerozumím. Jaké Daniel? Až s Googlem pochopím, o co jde.
Steven tvrdí, že bude čistit boty ještě rok. „Pak se budu spíše věnovat kolorování. Už teď dělám pro značku Foster & Son. Jeden pár mě zabere tak 3 dny a považuji to za opravdové umění.“ Steven je také specialista na vytváření patiny na kůži. Dokáže vám změnit barvu bot a vykouzlit zajímavé barevné přechody. Ne každému se to líbí, ale poptávka je velká. Však se podívejte na jeho galerii na Instagramu.
Prosím Stevena, aby se posadil do svého křesla. Moc se mu nechce, respektive stydlivě otálí, protože tam prý už dlouho neseděl. Nakonec ale vyskočí na podstavec a uvelebí se. Až budete v Londýně, zaběhněte k němu. Máte na to zhruba rok.
Vycházím z Hiltonu a ve Stevenově křesle už sedí chlápek s černými Church’s. Venku je opět čistá obloha a mířím do Burlington Arcade, podívat se, jestli tam najdu stejného čističe jako před pár měsíci. Za pár minut vidím, že tam sedí někdo jiný. Tamten byl taekwondista a já byl tehdy jeho poslední zákazník těsně před tím, než se šel po asijsku s někým poprat.
Jedno je jisté, čističů bot v Londýně ubývá. V porovnání s Prahou jich je stále ještě hodně, vždyť v ČR máme jen jednoho a například v Bratislavě není snad žádný. Těch několik, které v britské metropoli najdete, patří pod menší firmy s několika „pobočkami“. Opravdovým old school chlápkům, jako byl Čiko Mišo, doba už nepřeje. Pořád ale existují. Jen musíte do Istanbulu nebo Mexico City.
Nejčastější postup
Zkušení čističi začínají tím, že vlhkým hadříkem otřou boty a odstraní nečistoty. Podle zvoleného programu buď boty ošetří výživovým krémem (často Saphir Lotion), nebo použijí Saphir Renovateur. Následně záleží, jak máte boty zrychtované. Buď se rovnou nanáší vosk s pigmenty, který má za úkol hlavně naleštit. Jestliže je bota hodně poškrábaná nebo více nošená, používají se před vosky ještě krémy. K doleštění někdo používá hadříky z dámských punčoch, jiní si vystačí jen s kartáči s vlasy z koňské hřívy. Steven například pro dosažení finální lesku použil trochu Saphiru Renovateur a černé sexy punčochy. K ošetření hran podrážky používá většina obyčejný krém. Ošetření podrážky je pak půl na půl. Viděl jsem používat speciální olej od Burgolu nebo Saphir Graisse. Průměrná cena za základní naleštění bot je 7-8 EUR, kompletní péče může vyjít až na 15 EUR.
