Patnáctileté floridské děvče sedělo v létě roku 1937 u rádia a po chvilce ladění uslyšelo zoufalý ženský hlas volající o pomoc – nešťastnice několikrát zopakovala svoje jméno: „Tady Amelie Earhart.“
Betty Klenck tehdy jako typická teenagerka své doby často sedávala u rádia se zápisníkem, do kterého si zaznamenávala texty svých oblíbených písní. Její otec nedávno sestavil asi 18 metrů dlouhou anténu, která byla schopna zachytit i obvykle nedostupné (vzdálené) vysílání.
Jako velká fanynka aeroplánů okamžitě zpozorněla, když uslyšela bezradný hlas volající z jejího rádia: „Tady je Amelie Earhart. Tady je Amelie Earhart.“ Bylo to právě v ty dny, kdy se světoznámá Amelie (první žena, která sama přeletěla Atlantik) spolu se svým navigátorem Fredem Noonanem pokoušela obletět svět ve speciálně upraveném letounu.
Betty si okamžitě sedla ke svému sešitu a po několik hodin zapisovala každé slovo, které dokázala zachytit, ostatní přepisovala foneticky. Bylo to 5. července – poslední „oficiální“ spojení s Amélií proběhlo 2. července.
Zachytila zmínku o Howlandově ostrově (kam se přesně Amelie před svým zmizením pokoušela dostat, aby natankovala), o zranění, která oba letci utrpěli, a o tom, že letadlo je zřejmě uvízlé na nějakém útesu. Ze zbytku konverzace lze vydedukovat, že aeroplán rychle nabíral vodu a oba pasažéři měli možnost ze stroje vylézt. Améliin společník Noonan zřejmě blouznil po těžkém zranění hlavy, několikrát se dostal k mikrofonu a volal nesmyslné věci.
Betty Klenck
Bettyin otec se po návratu z práce pokoušel kontaktovat autority, byl ale ujištěn, že se celá situace již řeší – to bylo poslední oficiální spojení na dlouhé dekády. Betty nebyla jediná, která v rozmezí několika červencových dnů zachytila podobné volání. Celkem bylo podobných výpovědí 57. Žádné ale nebylo v přímém přenosu tak precizně zaznamenáno.
Vážné pozornosti se deníku dostalo až o 63 let později, kdy se roku 2000 o deník začala zajímat nezisková organizace TIGHAR.
Pokud jsou zápisky pravdivé, znamená to, že Amelie Earhart a Fred Noonam nezemřeli při pádu, jak se až dosud věřilo, ale že se jejich utrpení protáhlo až na několik trosečnických dní.
Tomáš Ospalý
