Jiří Troskov pracuje jako grafik, rád maluje a vaří. Sám sebe považuje za neakademického výtvarníka, který se ke své profesi dostal především shodou náhod a osudových setkání. Jeho život však formovala i jiná, neméně zajímavá skutečnost. V jeho žilách totiž koluje modrá krev. A právě odkaz svého prapradědečka, Rudolfa Prince Thurn Taxise, později svobodného pána z Troskova, by rád oživil a zachoval i pro budoucí generace.
Jste potomek jednoho z nejvýznamnějších evropských šlechtických rodů, Thurn-Taxis a prapravnuk kontroverzního „lidového knížete“. Jak a kdy jste se o tom dozvěděl?
Myslím, že jsem to věděl tak nějak odjakživa. Hlavně díky babičce. Například skoro povinné bylo sledování Velké pardubické, protože náš slavný prapradědeček byl bratrancem prince Egona Thurn-Taxise, podle nějž je pojmenován obávaný Taxisův příkop, nejtěžší dostihová překážka. Já jsem tomu jako dítě nejspíš nepřikládal žádný zvláštní důraz. A když už jsem tomu důraz přikládat začal, tak mě tatínek varoval, ať to radši nikde moc neroztrubuju, protože by se mi to mohlo vymstít.
A vymstilo?
Už dědeček Konstantin se s nástupem komunismu často dostával do problémů. Živil se, kde se dalo. Pomáhal u filmu, v komparzech, a tak podobně. A ani tatínek to neměl jednoduché. Pro svůj třídní původ sloužil u takzvaných černých baronů, pomocných technických praporů, kteří v padesátých letech tvořili speciální složku „lidové armády“. A několikrát přišel i o práci, takže jsme penězi zrovna neoplývali, a maminka, která pracovala ve zdravotnictví, v těchto momentech celou rodinu prostě neutáhla. Ačkoliv si naši v té době zažívali asi dost těžké časy, byla z nich vždycky cítit velká noblesa.
Jaké to je, být potomkem někoho takového?
Cítím to především jako velký závazek a zodpovědnost. Moc rád bych nějakým způsobem ten jeho odkaz oživil, použil, a třeba díky němu i podpořil tápající lidi v dnešní době. Myslím, že nám dnes zrovna takové osobnosti, jako byl můj prapradědeček, bolestně chybí.
Váš prapradědeček Rudolf Princ Thurn Taxis byl na svou dobu poměrně kontroverzní osobnost. Jak ho vnímáte s odstupem času vy sám?
Pro mě je to jednoznačně mužský hrdina i lidský vzor. Ať už to byl bouřlivák nebo extrovertní snílek, měl svoji pravdu, za kterou si šel. Podporoval myšlenky, kterým věřil, a jež mu připadaly správné. A i když ho za jeho postoje odsoudili de facto vlastní příbuzní, nikdy neuhnul. A to považuji i dnes za velkou vzácnost.
V čem spočívala ta jeho pravda?
V bezmezné podpoře češství. Rozdal celý svůj majetek přátelům a lidem, kteří tvořili národní obrození. Podporoval Bedřicha Smetanu, Karla Sabinu, Boženu Němcovou, a mnohé další osobnosti té doby. Nebál se říct nahlas, co si myslí. Ani proti Habsburkům, ani proti elitám. Nebyl to asi úplně skvělý diplomat, natož pak domácí hospodář, a tak to s ním jeho blízcí mohli mít asi dost těžké. Ale byl to člověk, díky kterému vznikla spousta skvělých věcí. Byl zakladatelem časopisu Právník, spoluzakládal a financoval Sokol i národní pěvecký sbor Hlahol a aktivně se angažoval i v řadě dalších národně obrozeneckých aktivitách. To vše jsou dějinné mezníky, u kterých by se podle mě nemělo zapomínat na lidi, kteří byli opravdovými hybateli společenského dění.
Přesto se jeho jméno v učebnicích dějepisu zrovna dvakrát nevyjímá.
Nevím, jestli je to tím, že těch jmen je tam už dost, ale bude to spíš z důvodu, že prapradědeček se tak trochu vymykal svým původem a sociálním začleněním klasickému modelu národního obrozence. Dle mého názoru to byl ale velký člověk, a já bych byl moc rád, kdyby se jeho jméno do širšího povědomí dostalo.
Kde se vlastně vzalo jméno Troskov?
V určitou dobu, kdy prapradědeček Rudolf začal být nepohodlný tehdejšímu zřízení a díky opravdu štědré podpoře aktivit českých národoveckých snah začal pravděpodobně také silně ohrožovat nejen ekonomickou situaci rodiny. Vezměte si, že jeho příbuzný si vzal za manželku Helenu Bavorskou, sestru císařovny Sisi, čímž se Thurn-Taxisové dostali do blízkého příbuzenstva s Habsburky respektive císařským dvorem.
Tak v té době bylo Rudolfovi doporučeno, aby se stáhl z politického života a následně i z rodné země. Odstěhoval se do tehdejší Východní Rumélie, kde fungoval jako právník. Jeho bratrem mu bylo slíbeno, že se postará o Rudolfův zbylý majetek a vyřeší dluhy. Po té, co se z Východní Rumelie stalo Bulharsko, Rudolf zatoužil vrátit se zpět domů do rodných Niměřic.
Doma však zjistil, že přišel skoro o veškerý majetek a pravděpodobně jeho rodinou mu bylo doporučeno, aby navždy přerušil svazky s rodem Thurn-Taxis, takže požádal panovníka o změnu jména a titulu. Vybral si jméno podle zříceniny hradu Trosky, které byly velkým národním symbolem, a panovník mu povolil dědičně užívat titul svobodného pána. Odtud svobodný pán Rudolf z Troskova, a naše příjmení Troskov.
Cítíte se být sám „šlechticem“?
Jsem takový šlechtic, kterému značnou část života koukala sláma z bot. A jestli narážíte třeba na otázku restitucí, tak z nich jsme nedostali vůbec nic. O většinu svého majetku prapradědeček přišel ještě během svého života. Asi to tak mělo být…
Zajímáte se o historii, kulturu a politiku, ale jste především výtvarník.
Myslím, že nade mnou prostě pořád lítá ten prapraděda Rudolf. Nevystudoval jsem skoro nic, nedostal jsem se na Hollarku, kam jsem chtěl, a tak jsem šel na polygrafické učiliště obor reprodukční grafik, kde jsem odmaturoval a skočil rovnou do života. Měl jsem velké štěstí na lidi i náhody.
Veronika Kratochvílová
A o muži, který mohl zabít Hitlera a zachránit tak 60 milionů lidí, se dočtete zde.
