Tragická událost, která udeřila jako blesk z čistého nebe, si před 133 lety vyžádala stovky lidských životů. Za oběť jí padly především ti nejmenší a nejbezbrannější – děti. Do dějin tak katastrofa vešla pod názvem „dětský“ nebo také „školní“ blizard.
Jeden z nejničivějších blizardů (mocný suchý a studený vítr často doprovázený silným sněžením) v amerických dějinách zasáhl oblast Velkých planin Středozápadu USA 12. ledna roku 1888. Počasí se sice uklidnilo již druhý den, ale i přesto mu za oběť stihlo padnout 235 lidí.
Bouře přišla zcela bez varování. Po sérii mrazivých dnů nastalo 12. ledna neobvykle teplé ráno s teplotou okolo −2 °C. Během několika málo hodin se však z Kanady na jih přivalila studená arktická fronta doprovázená silnými větry a těžkým sněžením. Teploty rapidně klesly na některých místech až na −40 °C.
Mnoho z obyvatel, očarovaných ranní temperaturou, během níž dokonce tál sníh, nebylo na drastickou změnu vhodně připraveno. Tisíce nic netušících lidí tak blizard, který se objevil zčistajasna uprostřed pracovního dne, zasáhl daleko od relativního bezpečí domova.
Děti byly právě ve školách a jejich život tak závisel na rozhodnutí učitelů, z nichž se mnozí dopustili fatálních chyb. Místo toho, aby s žáky přečkali, klidně i přes noc, než se blizard přežene, se jich několik pokusilo děti přesunout do jiných budov, které se jim zdály být bezpečnější. Téměř nulová viditelnost by však dokázala dezorientovat i ty nejznalejší okolí.
Učitelka Loie Royceová vyšla za bouře s třemi dětmi (dva devítiletí chlapci a šestiletá dívka) ze školní budovy s cílem dosáhnout svého domu, který ležel pouhých 75 metrů od školy. Během cesty se ztratili, děti umrzly a Loie nakonec amputovali chodidla.
Podobných příběhů se onoho dne událo mnoho. Některým ze zasažených zachránila život banální věc – provaz, který sloužil jako směrodatné vodítko mezi blízkými budovami, do bezpečí tak bylo dopraveno mnoho z uvězněných přeživších.
Jan Králík
