Po více než týdnu od kauzy Sereny Williamsové víme jistě několik věcí. Víme, že pokud jste černá žena, můžete nadávat komukoli, protože pro to zjevně máte nějaký důvod. A pokud se vám to nelíbí, jste rasista. A jakkoli tahle věta zní přehnaně, zdaleka přehnaná není.
Karikaturista Mark Knight, který si dovolil zobrazit v karikatuře rozčilenou Serenu Williamsovou, se na chvíli stal nejznámějším Australanem poté, co jej část médií obvinila z rasismu. Zajímavé přitom bylo vidět argumenty obviňujících. Byly v zásadě dva. Jeden spočíval v tom, že je Williamsová „moc černá“ a předmětem karikatury jsou její černošské rysy. Haló! Je to karikatura! Ta tyhle věci zdůrazňuje. Proto je to karikatura. Druhá pak, že japonská soupeřka Williamsové ve finále byla nakreslena jako bílá blondýna. Haló! Je to karikatura!
Nejbizarnější na tom celém je, že v záplavě všech možných komentářů k celé věci bylo jen naprosté minimum těch, které by věc dokázaly nazírat bez prismatu rasismu nebo sexismu. Tedy jako incident, kdy hráčka na hřišti podváděla (není v pořádku), zkratovala (není v pořádku), nadávala rozhodčímu (není v pořádku), hájila se zcela nesmyslně sexismem aby všechno předchozí zakryla (není v pořádku). Problémem se ale stala karikatura, která vše výše uvedené komicky znázornila.
Pokud jsme skutečně v době, kdy se neřeší podstata toho, co uděláte, ale politické důsledky toho, co uděláte, je to problém. V tu chvíli to totiž není nic, co by přispívalo k nějaké harmonii ve společnosti a k nápravě křivd, jak o tom rádi mluví bojovníci za sociální spravedlnost. Ale pouhá záminka pro to prosazovat svoje vidění světa v jakékoli situaci, na kterou se to právě hodí.
Typickým příkladem je jeden z posledních komentářů, který publikoval web Guardian. V něm sloupkařka argumentuje, že Sereně Williamsové máme, zjednodušeně řečeno, vše odpustit, protože je čerstvá matka a ty to prostě nemají jednoduché. Ano, nepochybně nemají. Ale jak to souvisí s tím, že někdo podvádí v grandslamovém finále? A to je celá podstata této debaty. Můžeme se rozhodně bavit o tom, zda je pravidlo o nedovoleném koučování, které Williamsová vědomě porušila, zastaralé. Můžeme se bavit o tom, zda jsou někteří tenisoví sudí zbytečně přísnější, než jiní. Můžeme se bavit o tom, co je a co není vtipná karikatura. Můžeme se bavit o spoustě věcí. Ale těžko se o nich budeme bavit na pozadí ukřivděného vřeštění, které se momentálně line ze všech světových stran.
