Dva a půl tisíce vězňů uvězněných v dobytčích vagónech balancovalo na hranici života a smrti, od které je dělilo jen pár hodin, když náhle uviděli muže v amerických uniformách znamenající život, konec kruté války a svobodu. Mezi vojáky byl i fotograf, který emotivní událost zaznamenal.
Po šestidenní cestě z koncentračního tábora Bergen-Belsen zastavil vlak s 2500 vězni v údolí u německé vesnice Farsleben nedaleko Magdeburgu. Spěšná evakuace židovských vězňů nacisty v dobytčích vagónech měla cíl v Terezíně. Rychle postupující spojenecká armáda však zhatila nacistům plány vymýtit jakékoliv důkazy v podobě živých vězňů, které se snažila mermomocí dostat mimo jejich dosah.
13. května Američané mířící do Magdeburgu narazili na skupinu živých mrtvých, kteří se při pohledu na spojenecké vojáky hystericky rozesmáli – věděli, že právě o vlásek utekli smrti. Podle některých zdrojů měli nacisté v plánu vlak s vězni vyhodit do povětří na blízkém mostě, protože do Terezína již nebylo možno je dostat.
Zbídačené muže, ženy a děti povětšinou židovské národnosti pocházející z Maďarska, Holandska, Polska, Řecka a Slovenska zachytilo na fotografiích několik z přítomných vojáků. Snímky však ležely v krabici od bot až do počátku nového tisíciletí. O pár let později se zařadily mezi ty nejikoničtější z fotografií posledních dnů války.
Ne všem z osvobozených se dostalo druhé šance na život. Během čekání na zásoby jídla jich celkem šestnáct zemřelo na vyhladovění.
Roku 2011 se 55 stále žijících přeživších z osvobozeného vlaku setkalo v izraelském městě Rehovot.
Jan Králík
