Domácí zásuvky s ekologicky čistou elektřinou přitékající výhradně z obnovitelných bezemisních zdrojů se ještě donedávna zdály být fyzikálním a technickým nesmyslem. A zároveň bájným, leč nedosažitelným svatým grálem environmentálně smýšlejících spotřebitelů i distributorů energie. Naštěstí situace se na téhle frontové linii boje proti globálním změnám klimatu mění každým okamžikem a již co nevidět se objeví vskutku revoluční start-up, který vám zajistí dodávku křišťálově – i když v tomto případě asi spíše smaragdově – čisté energie.
Nechcete zbytečně ničit životní prostředí, a zároveň chcete mít doma elektřinu – tuhle nespornou vymoženost moderní doby a posledních pár lidských generací –, ovšem bez ekologicky negativních důsledků její výroby v podobě emisí oxidu uhličitého a řady škodlivých či přímo jedovatých látek? Dnes již máte na výběr z několika možností, které vám dodávku čisté energie víceméně zaručí. S důrazem na slůvko „víceméně“.
Možná si ještě vzpomenete na někdejší aféru s filtry jaderné energie. Tzv. „antitemelínské krabičky“ prodávané ponejvíce v Rakousku slibovaly zajistit, že se spotřebiteli nedostane do zásuvky ani jediný elektron vyvážený z českých jaderných elektráren. Záhy se ukázalo, že jde o podvod z dílny klasických „šmejdů“ vydělávajících na naivitě a nevzdělanosti lidí.
Z fyzikální podstaty je to samozřejmě nesmysl, protože elektrony putující přenosovou soustavou na sobě nemají nálepku „já jsem z větru“ nebo „já jsem z uhlí“ – stejně jako se nedá vydestilovat jedna konkrétní kapka v moři, která před rokem napršela do Labe v Pardubicích.
„Kup třeba… zázračný rozlišovač elektrické energie. Tenhle revoluční adaptér pustí do zásuvky vaší domácnosti pouze elektřinu z čistých obnovitelných zdrojů. Potěš své nejbližší skutečně ekologickým dárkem, a zároveň potěšíš i měnící se klima.“ Samozřejmě že se jedná jen o úsměvný „fejk“.
Již dnes se však dá odebírat „ekologicky čistá“ elektřina od mnoha tuzemských dodavatelů, včetně těch majoritních jako ČEZ, PRE či E.ON. Není čistá fyzikálně, ale ekonomicky a účetně ano. Celý tento systém je založen na tzv. „zelených certifikátech“ zaručujících, že určité množství energie pochází z čistých zdrojů, jako jsou fotovoltaické, větrné, vodní či bioplynové elektrárny. Kupříkladu loni bylo u nás takto vyrobeno téměř 6 tisíc gigawatthodin „čisté“ elektřiny. Čeští zákazníci jich odebrali jen zhruba desetinu, zbytek se vyvezl do zahraničí – samozřejmě že ne fyzicky, ale opět jen účetně. Zelené certifikáty totiž fungují podobně jako akcie na burze nebo emisní povolenky. Dá se s nimi obchodovat, tedy nakupovat je či prodávat, a to napříč hranicemi. Teoreticky tak můžete odebírat „certifikovanou“ čistou elektřinu i v zemi, kde se ze zelených zdrojů nevyrábí prakticky vůbec nic.
Jenže lidé tuhle ekošarádu již prokoukli. A nechtějí si kupovat laciné odpustky k očistě svého černého svědomí. Chtějí reálné důkazy, že jejich příplatek za zelenou elektřinu ve finále skutečně pomáhá na globální i na lokální úrovni, stejně jako se dnes razí trend podpory nákupu lokálních potravin a tím i rozvoje místních komunit. Distributoři tak pomalu, ale jistě představují nové projekty, kdy si v rámci speciálních tarifů můžete vybrat konkrétní zemi či region původu zelené elektřiny, a dokonce i její zdroj. Ne každý chce využívat teplo elektřinu pocházející ze spaloven dřevěných pelet, neboť mu záleží na deštných pralesích, nebo z bioplynových stanic, protože ví, že výroba jejich paliva degraduje zemědělskou půdu, jiní zase odmítají větrné turbíny zabíjející ptáky nebo solární parky pobírající nesmyslně štědré dotace od státu. Jenže přes to všechno (a prázdnější peněženku) budou mít stejně fyzicky v zásuvce elektřinu pocházející i z dalších zdrojů jako uhlí, plyn či jádro, v závislosti na aktuální výrobě a energetickém mixu dané země, tedy ponejvíce z konvenčních zdrojů.
I tuhle ekošarádu ale již lidé prokoukli. A chtějí víc – odebírat zelenou elektřinu nejen účetně, nýbrž hlavně fyzicky. Kde je poptávka, měla by být logicky také nabídka. Představte si malou dravou start-upovou fimu, která se jmenuje třeba Zelený Joule (čti Zelený Džaul – podle odvozené jednotky energie v soustavě SI). Jejím posláním je dodávat stoprocentně čistou energii a zajišťovat i další nezbytné služby, přesněji řečeno pouhé dvě.
Tou první bude vaše izolace od klasické přenosové sítě: stávající přípojka v domě či na hranici pozemku od ní bude fyzicky odpojena a místo toho k ní budou přivedeny vodiče z geograficky nejbližších větrných turbín, solárních parků či vodních elektráren.
Druhou službou pak bude pravidelné informování formou sms zpráv o stavu energetických toků ve „vaší “síti a výhledech do nejbližší budoucnosti dle údajů Českého hydrometeorologického ústavu ohledně slunečního osvitu, rychlosti větru a průtoku vody v lokalitách výrobních zdrojů „vaší“ čisté energie. Kupříkladu „dnes od 10:00 do 13:15 bude ideální čas si vyprat, nebo uvařit“, „svůj elektrovůz si nabijte mezi osmou a desátou hodinou ranní nebo čtvrtou a pátou odpolední“ či „sviťte ponejvíce kolem poledne“.
Kromě těchto obecných rad budete dostávat také speciální užitečné tipy jako „v důsledku nízkého stavu vody a očekávanému bezvětří doporučujeme uspořádat vánoční nadílku již 23. 12. mezi 12:30 a 13:30“ – předpokládá se totiž, že coby ekologicky uvědomělí lidé nerozsvěcíte vánoční stromek pomocí svíček emitujících oxid uhličitý.
Firma vám samozřejmě nabídne možnost pořízení bateriového úložiště, které bude schopné vyrovnávat výkyvy v síti dané aktuálními podmínkami, ovšem připravte se na to, že k instalaci dostatečné kapacity budete muset obětovat část jedné místnosti ve svém obydlí a zároveň podepsat firmě informovaný souhlas, že jste si vědomi negativních ekologických dopadů výroby zařízení sloužících k akumulaci energie.
Samozřejmě že jde pouze o fikci – která je sice technicky proveditelná, ale pouze za cenu nesmyslně vysokých finančních nákladů; nehledě na ty stovky kilometrů nových elektrických vodičů v krajině, bez nichž by se podobná řešení neobešla. Vtip je v tom, že podobné „technicky uskutečnitelné“ nápady dnes prosazují zelení aktivisté jako nejlepší a vlastně vůbec jediné možné řešení pro ekologicky udržitelnou budoucnost lidstva na téhle planetě.
Jiří Vrátný
