Osud proslulého sólového dobrodruha se zpečetil před třiceti šesti lety na nejvyšší hoře Severní Ameriky. Co se přesně událo v posledních hodinách jeho života, zůstává záhadou. Tělo Naomiho Uemury se nenašlo ani po třiceti šesti letech.
Japonec narozený ve válečném roce 1941 Naomi Uemura byl odmalička samotář. Ve snaze přemoci svou stydlivost a získat tak větší sebevědomí se během vysokoškolských studií začal věnovat horolezectví.
Sebevědomí Uemurovi sice narostlo, jeho plody ale nakonec sklidil v totálním osamění – proslul totiž jako sólový dobrodruh, který jako první dokázal to, co jiní v minulosti zvládli pouze v týmu.
Do svých třiceti let stihl sám zdolat nejvyšší horské vrcholy všech kontinentů (kromě Antarktidy), pěšky podélně přešel celé Japonsko, na voru přeplul celý tok Amazonky a stal se prvním sólistou, jenž bez pomoci roku 1978 dosáhl severního pólu (během této expedice se s ním a jeho malamuty utrhl plující kus ledu a později se střetl tváří v tvář lednímu medvědovi).
Osudným se však Uemorovi stává den po jeho třiačtyřicátých narozeninách roku 1984. Při své již druhé, jak jinak než sólo výpravě na nejvyšší horu Severní Ameriky – Denali, tehdy ještě známou jako Mount McKinley, se po něm slehla zem.
Naomi Uemura se totiž roku 1984 pokoušel zdolat aljašského obra v zimě – kousek, který se před ním podařil jenom jedné jediné mnohačlenné expedici a ne bez oběti na životě. Vrcholu, podle později nalezené japonské vlajky, sice dosáhl, ale zřejmě zahynul při sestupu. Cestoval na lehko, jeho batoh vážil pouhých 18 kilogramů, s sebou měl pouze studené jídlo a žádný stan, hodlal totiž nocovat v ledových jeskyních.
Po dobrodruhovi pátralo několik záchranných týmů. Uemurovo tělo se nikdy nenašlo, zato objevili několik věcí z jeho výbavy, včetně deníku, jehož se zřejmě pro odlehčení zbavil, s posledním zápisem: “Kéž bych mohl spát v teplém spacáku. Ať se stane cokoliv, na vrchol McKinley se dostanu.“
Jan Králík