Italský brand Prada oslavil letos 105 let od doby, kdy si bratři Mario a Martino Pradovi otevřeli v Miláně svůj první obchod s koženým zbožím, určeným převážně pro muže. Značka se posléze stala symbolem zejména dámské módy, svůj největší hype zažila v devadesátých letech a od té doby najdete její obchody v shopping mallech po celém světě, zejména v Americe. Tedy až na jednu výjimku – a tou je stát Texas. Tam ji totiž nenajdete nikde.
Marně byste tam po ní pátrali i v metropolích jako Dallas nebo Houston. S její už jaksi tradiční absencí v tomto americkém státu „osamělé hvězdy“ byli zřejmě všichni smířeni, a proto byli také všichni velmi překvapeni, když se v sobotu 1. října 2005 u dálnice US 90, na zcela liduprázdném místě asi 40 km od města Marfa, objevila zvláštní nepřehlédnutená stavba – bíle omítnutý kvádr postavený ve stylu adobe, se skleněnými a hliníkovými prvky. Minimalistický a luxusní, leč poněkud nesmyslně umístěný butik, jehož výloha se pyšnila kabelkami a jehlovkami z tehdy aktuální kolekce Prada Fall/Winter 2005. Za touhle plánovaně provokativní akcí nazvanou „Prada Marfa“ stojí skandinávská umělecká dvojice, Michael Elmgreen a Ingar Dragset. Všechny vystavované kusy vybrala osobně sama Miuccia Prada, současná šéfka značky a nejmladší pravnučka zakladatele Maria, která dala rovněž svolení s použitím jména Prada.
Na první pohled to vypadá, že se skutečně jedná o butik. Ale když přijdete blíž, zjistíte, že se do něj nemáte jak dostat – nejsou tam žádné funkční dveře.
„Naším záměrem byla kritika odvětví luxusní módy jako čehosi pro běžného člověka nedostupného, proto jsme tento ‚krámek‘ postavili uprostřed pouště. A značce Prada byla tahle kritika sympatická, včetně toho, že bude sama jejím objektem,“ prohlásil Elmgreen později v interview pro místní tisk. Prada Marfa je součástí širšího uměleckého hnutí, v němž kontext a umístění určité instalace hrají stejně důležitou, ne-li důležitější roli než dílo samotné.
To, že je tenhle „výstavní exponát“ umístěn uprostřed rovinaté pustiny, je vlastně hlavní součástí jeho poselství. Cílem jeho tvůrců není jej vozit po výstavách, naopak jej chtějí nechat tam, kde ho postavili, a hlavně se už něj vůbec nestarat. Nechat ho napospas přírodním živlům, chátrání a rozpadu, aby se nakonec stal zpátky součástí přirozeného prostředí, které kdysi okupoval. Stejně jako je to s módou, která je ve svých aktuálních trendech pouze cílem naplňování konzumeristických tužeb, jež ale nakonec také přirozeně vyvanou.
Jenomže asi ne všem Texasanům se tahle umělecká instalace líbila, přesněji řečeno se našli tací, kteří nedokázali rozpoznat a ocenit její kreativní poselství. Spíše oceňovali něco jiného, protože hned následující noc po jejím otevření kdosi rozbil skleněnou výlohu a ukradl zde vystavené kabelky a boty. Skandinávští umělci – navzdory svým původním plánům nechat svou instalaci na pospas osudu – výlohu znovu zasklili a doplnili ukradené předměty. Poblíž však umístili fotopasti a čidla pohybu napojená na pult centrální ochrany v nejbližší policejní stanici. Díky tomu už k žádným krádežím ani vandalismu nedošlo a krámek se stal turistickou atrakcí, u níž lidé zanechávají své vizitky na důkaz, že na tomto ikonickém místě byli.
Tak tomu bylo až do března 2014, kdy došlo k dalšímu ‚útoku‘ na uměleckou instalaci. Nikdo sice tentokrát nic neukradl, ale celá budova byla přetřena na světle modro a ověšená falešnými reklamami TOMS, kalifornské obuvnické značky založené texaským podnikatelem. K tomu bylo přidáno plátno s bizarním poselstvím: „TOMS Marfa bude daleko více inspirovat americké spotřebitele, aby vše, co mají, odevzdávali ve prospěch rozvojových zemí, které sužují nemoci, hlad a korupce… Pokud budete kupovat obuv značky TOMS a vyznávat Ježíše Krista jako svého bílého spasitele ve svém srdci, pak vám pomáhej Bůh, jinak buďte zatraceni do pekla… Vítejte ve své apokalypse?“
Policie nakonec v souvislosti s tímto vandalským činem dopadla a zatkla dvaatřicetiletého umělce jménem Joe Magnano, který byl odsouzen k zaplacení pokuty 1000 dolarů a dalších 10 tisíc jako náhrady škody, díky čemuž byla instalace Prada Marfa uvedena do svého původního, bělostně čistého designového stavu. A tak tam stojí dodnes. Oficiálně už byla prohlášena za muzeum (a zároveň za svůj jediný výstavní exponát) a pomalu se stává přirozenou součástí liduprázdné krajiny u zaprášené dálnice.
Radek Kovanda
