Člověk mění krajinu kolem sebe odnepaměti. Někdy k horšímu, jindy k lepšímu. Na první pohled se může zdát, že veškerá lidská činnost přírodě pouze škodí. Ovšem mnohdy se až po dlouhých letech ukáže, že všechno zlé je nejen pro něco dobré, ale možná ještě lepší než předtím. Ukázkovým příkladem jsou povrchové lomy na písek a štěrk, z nichž jsou dnes unikátní přírodní rezervace nebo lokality k rekreaci a bydlení.
Historie těžby písků a štěrku sahá po celé Evropě až do raného středověku. Snad u každé obce ležící poblíž nějaké řeky či potoka bývala pískovna či štěrkovna, kde se z říčních nánosů dobývaly stavebnické suroviny. Dnes jsou tyto povrchové lomy většinou zatopené ve formě antropogenních (tedy uměle „člověkem vytvořených“) jezer či tůní a už jen jejich název upomíná na to, že zde dávno kdysi probíhala povrchová těžba. Která ale posléze mnoho z nich proměnila v unikátní biototopy, v nichž se usídlila pestrá škála nezvyklých rostlinných i živočišných druhů – nejčastěji zmiňovaným je břehule říční, která si svá hnízda buduje ve strmých stěnách pískoven.
Hnízda břehule říční ve strmých stěnách pískovny
„Lidé nejprve zničí jeden druhově bohatý ekosystém těžbou písku, aby poté příroda vytvořila nový hodnotný ekosystém, v některých případech takový, který je význačnější než první. Protože na něj vázáno mnoho druhů, jak rostlinných tak živočišných, o které by bez pískoven byla naše republika ochuzena,“ píše se v úvodu jedné z mála vědeckých prací poslední doby, která se zabývá fenoménem pískoven na území střední Evropy.
Je třeba mít na paměti, že štěrk a písek jsou suroviny, bez nichž nelze stavět nové ani opravovat staré domy nebo silnice. Jejich těžba sice představuje mnohdy drastický zásah do původní krajiny, ale ve finále krajině ani lidem nikterak neškodí – ba naopak.
Pojďme se podívat, jak vypadají pískovny staré i nové poté, co z nich člověk vytěžil, co mohl, a buďto je pak zanechal svému osudu = působení přírody, nebo je citlivě zrekultivoval. Právě teď je nejlepší doba se k nim vypravit, protože již zmizely davy lidí okupující jejich břehy i hladinu vody, která je v pískovnách právě díky pískovému podloží celoročně čistá. Ale vystřídala je hejna ptáků, pro něž tyhle člověkem vytvořené „ostrůvky pozitivní přírodní deviace“ představují ideální útočiště a ‚odraziště‘ na jejich dlouhé cestě na jih, do Afriky.
Pískovny na přelomu září a října ovšem nejsou ideálním útočištěm jen pro ptáky, ale i pro lidi – paradoxně právě právě proto, že je v nich nyní daleko méně lidí, než jich tu bývá v létě:
1) Veselské pískovny
V CHKO Třeboňsko se v trojúhelníku mezi městem Veselí nad Lužnicí a obcemi Horusice a Vlkov rozprostírá na 240 hektarech území tzv. Veselských pískoven. Pět velkých jezer zde vzniklo po těžbě štěrkopísku v letech 1952 až 1986. Hned vedle je i chráněná lokalita „Pískový přesyp u Vlkova“, což je téměř hektar pouště s jednou z mála pohyblivých písečných dun v Česku (další najdete u Labe kousek od Nymburka o obce Písty).
2) Lom Baraba u Mělníku
Je tomu už zhruba 15 let od ukončení těžby písku v této lokalitě kousek od Labe u Mělníku. A od té doby se tu již dokonale vyvinul přírodní ekosystém s několika menšími jezery, pozvolnými svahy, velmi členitým reliéfem a rákosím. Divoké husy, bukáčci, orlovci či rackové – to je jen letmý výčet zdejších aktuálních obyvatel na lokalitě o rozloze 110 hektarů. Těžba štěrkopísku zde začala již před 50 lety a po revoluci na ni navázala společnost České štěrkopísky, která se vyznačuje mimo jiné citlivým přístupem vůči přírodě a propracovanou rekultivací. Lokalita Baraba tak dnes slouží nejen rybolovu a rekreaci, ale poskytuje oblíbené zázemí vodním ptákům či dravcům.
3) Žernosecké jezero
Více jak stohektarové jezero rozkládající se mezi obcemi Velké Žernoseky, Píšťany a Žalhostice v okresu Litoměřice na pravém břehu řeky Labe pod vrchem Radobýl. Vzniklo zatopením (průsakem říční vody) někdejšího lomu na štěrkopísek (těžilo se zde v letech 1952 až 1977), který byl použit mimo jiní na stavbu vodních děl na Vltavě – zejména Slapské přehrady a Orlické přehrady.
4) Zlosyň
Jedete-li z Prahy na sever po dálnici D8, mrkněte se kousek před zámeckým areálem Veltrusy doleva – a uvidíte jednu z dnes typických cca 300 aktivních českých štěrkopískoven. Areál o rozloze asi 200 metrů na šířku a jeden kilometr na délku se po svém vytěžení změní na podobnou oblast, kterou z dálnice neuvidíte, protože je šikovně schovaná za Dřínovským kopcem napravo, kousek od obce Zlosyň – Jezero Vojkovice je ukázkový příklad, jak se kdysi fádní krajina může po povrchové těžbě písku a štěrku proměnit na přírodní resort připomínající přímořské pláže. A je tu i „nuda“.
5) Konětopy
Podobně ukázkový příklad najdete také ve středočeské obci Konětopy, kde jsou hned dvě jezera vedle sebe oddělená umělou hrází – menší Nová pískovna a větší Las Vegas. Zdejší voda je díky malé hloubce, v níž se snadno při slunečném počasí prohřívá, ještě snesitelná v těchto brzkých podzimních dnech i pro neotužilce. A dá se tu také úspěšně rybařit.
6) Novoveská štěrková jezera
Dvěma umělým jezerům, která vznikla na ploše 4,6 ha po těžbě štěrkopísků poblíž Ostrohu u Uherského Brodu, se přezdívá České moře. Je zde celoročně velmi čistá voda, protože tyto vodní plochy leží na podkladu fungujícím jako přírodní filtr. Jsou zde pláže travnaté, kamínkové i písečné, ale daleko zajímavější než koupání je zvláště teď po sezóně vydat se na některý z mnoha úzkých výběžků či poloostrůvků zabydlených řídkou zástavbou. Můžete se tu toulat celé hodiny, ba možná i dny.
7) St. Martins Therme
Region zapsaný do Seznamu světového dědictví UNESCO nabízí mimo jiné i exkluzivní termální lázně, pouhou hodinu jízdy z Brna či Bratislavy. Oblast Seewinkel se nachází na břehu rozlehlého jezera vzniklého po těžbě štěrkopísků, při nichž byl ‚obnažen‘ i termální pramen. Takže dnes tak díky dřívější povrchové těžbě vznikla v místě střetu prvních výběžků Alp a Panonské nížiny unikátní nedotčená oblast, kterou tvoří stepní krajina, rákosiny, dubové lesy, vinice a pastviny.
8) Münchendorf
Pár desítek kilometrů jižně od Vídně se kousek od obce Münchendorf podívejte na jednu z nejzdařilých forem urbanistické rekultivací někdejších pískoven – zdejších třináct jezírek vzniklých zatopením jam po povrchové těžbě štěrku a písku představuje jedinečnou oblast, kde se ‚nová příroda‘ ideálně snoubí s požadavky na novou unikátní obytnou zástavbu na březích uměle vytvořených vodních ploch.
Radek Kovanda
