Český rodák Francois Reichelt známý jako „létající krejčí“ seskočil vstříc slávě z Eiffelovy věže – světové proslulosti se mu dostalo, ale nepřekvapivě až po jeho nevydařeném smrtelném experimentu.
Honba za dokonalým vynálezem s cimrmanovským odhodláním a přezdívka „létající krejčí“ proslavila Franze („Francoise“) Reichelta, rodáka z ústeckého Štětí.
Touha po lepším životě ho dovedla roku 1909 do Paříže, kde si otevřel vcelku úspěšný módní salon. Právě práce s látkami a dychtivost po finanční odměně, kterou vypsal Aéro-Club de France pro toho, kdo sestrojí funkční padák, ho dovedla až k nezdravé touze po zkonstruování dokonalého záchranného obleku.
Několik experimentů provedených s krejčovskými figurínami, „vyhozenými“ z pátého patra jeho činžáku, nedopadlo až tak katastrofálně a tak se Reichelt odhodlal v roce 1912 k osudnému seskoku.
Atmosféra mezi přihlížejícími překvapivě nebyla, v době tolika nových, úspěšných a funkčních (!) vynálezů, nadějeplná. Několik Reicheltových přátel i zaměstnanci pracující na Eiffelově věži se Franzovi snažili vysvětlit, že se řítí do katastrofy. Neposlechl je a s úsměvem na tváři přesně v 8:00 seskočil z prvního patra věže, vysokého „pouze“ 57 metrů (i pokud by byl jeho přes 60 kilo těžký oblek z pogumovaného hedvábí funkční, rozhodně by mu nestačila taková výška pro jeho úplné rozevření). Pád trval pár sekund, třiatřicetiletý Reichelt byl okamžitě mrtev.
Na celou událost by se možná zapomnělo, ale u pokusu byl přítomen celý houf novinářů vybavený dalším z nových vynálezů – kamerou. Jeden kameraman natáčel „let“ ze spodku věže a druhý zaznamenával seskok z prvního patra. Hned druhý den se neštěstí stalo smutnou senzací kolující nejenom hlavní metropolí Evropy, Paříží.
Dnes se nám celá akce může zdát jako absolutní pošetilost, ale jenom pár dní před Reicheltovým fatálním seskokem úspěšně seskočil z newyorské sochy Svobody (68 metrů) Američan Frederick R. Law.
Jan Králík
A jak sochařka rekonstruovala tváře zmrzačených vojáků za 1. světové války, se dočtete zde.
