Francouzský pošťák strávil celých 33 let na vlastnoručním zbudování kamenného paláce, který si vysnil v jednom ze svých dávných snů. Neobvyklá stavba se stala úchvatným příkladem naivistické architektury, kterou obdivovalo mnoho známých umělců.
Ferdinandu Chevalovi bylo roku 1879 čtyřicet tři let, když při jedné ze svých pracovních pochůzek zakopl o kámen neobvyklého tvaru. Předmět mu znovu připomněl živý sen, jenž se mu zdál před patnácti lety.
Ve snu stavil rozličné kamenné hrady, paláce a jeskyně. Ze strachu ze zesměšnění o svém snu nikomu neřekl, ale ani nezapomněl. Dalšího dne nacházel další a další kameny všemožných okouzlujících forem. Očarován schopnostmi přírody vytvářet tak půvabné tvary, se rozhodl zahodit stud a zrealizovat svůj vlastní fantazijní sen.
Po dalších 33 let Cheval během svých každodenních pracovních cest nadále sbíral kameny, strkal je do kapes a nosil domů, aby se jednou staly součástí jeho vysněného „Palais idéal“ pomalu se rodícího na pošťákově zahradě. Po čase si pořídil koš a nakonec i trakař. Na stavbě pracoval neúnavně po nocích za světla blikající olejové lampy.
Chevalovo mauzoleum
Ideální palác obývaný ne lidmi, ale všemožnými sochařskými kreaturami – lvy, draky, plameňáky, pštrosy, medvědy apod. dokončil roku 1912. Stařičký Cheval samozřejmě toužil po tom být ve svém životním díle pohřben, to mu však francouzské zákony nedovolily a tak se rozhodl postavit vlastní mauzoleum na hřbitově v Hauterives. Zemřel 19. srpna 1924 rok po jeho dokončení.
Za života byl Ferdinand Cheval nepochopen okolím, ale po smrti obdivován umělci, jako byl Pablo Picasso, Max Ernst nebo André Breton a později i širokou veřejností – dnes jeho palác můžete navštívit a ocenit i vy.
Jan Králík
