Jedno z nejrozsáhlejších a rozhodně nejhlubších měst turecké Kapadocie, Derinkuyu, v minulosti v dobách nouze poskytlo přístřeší několika tisícům lidí. A se vším potřebným pohodlím a dokonce i dobytkem. Ztracené město ale čekalo pod zemí mnoho desítek let, než ho náhodou pod svým domem znovuobjevil domácí kutil.
V Kapadocii (dnešní část Turecka) vyrůstala podobná podzemní města skoro jako houby po dešti – je jich celkem okolo čtyřiceti. A důvod? Ten byl vždy prostý – ukrýt se před nepřáteli. Od svého založení několik stovek let před Kristem až do počátku minulého století tak podzemní město Derinkuyu poskytlo ochranu různým národům, které zrovna město ovládaly.
Mezi posledními obyvateli, kteří se do temného města uchýlili, byli roku 1909 Kapadočtí Řekové. Potom se na město bez slunce zcela zapomnělo. A jak už to bývá, znovuobjeveno bylo úplně náhodou.
Nad podzemním městem se totiž rozkládalo i město „normální“, ale s obyvateli, kteří po populační výměně mezi Tureckem a Řeckem neměli absolutně žádné tušení, že se pod jejich domovy rozkládá gigantický svět. Až v šedesátých letech domácí kutil objevil ve svém domě záhadnou místnost. Další průzkum již odhalil celou síť tunelů a město bylo znovu „na světě“. Nyní je polovina přístupná turistům.
Podzemní Derinkuyu zasahuje 76 metrů pod zem v osmnácti různých úrovních – přístupných jich je nyní osm. Oněch 20 000 lidí dokázalo v podzemním městě v klidu přežít invazi díky sofistikovanému systému ventilačních šachet, studnám a mohutným kulatým kamenným dveřím, které zaručovaly nedobytnou ochranu.
Kromě těchto životně důležitých prvků v Derinkuyu existovaly třeba i vinné sklepy, společenské haly, kaple, školy, pracovní místnosti například s olejovými lisy, stáje atd., vše propojené rozlehlým systémem komunikačních pasáží.
Město bylo vyhloubeno do měkké vulkanické horniny, která se snadno opracovává. Kdo a kdy ale neuvěřitelné město Derinkuyu přesně postavil, zůstává dodnes záhadou.
Jan Králík
