Před sedmasedmdesáti lety bojoval v krvavé bitvě o Normandii. Na rozdíl od svých bílých spolubojovníků však jeho zásluhy nebyly nikdy řádně oceněny. Zasloužilé medaile se dočkal až nyní, na sklonku svého dlouhého života, poznačeného rasismem.
Američanu Osceolovi „Ozziemu“ Fletcherovi bylo dvacet let, když byl roku 1942 povolán na frontu zuřící druhé světové války. Již tehdy se voják černošského původu, který stejně jako všichni ostatní šel o boje s nasazením toho nejcennějšího – vlastního života, setkal s diskriminací.
Když se nalodil na vojenské plavidlo směřující do Evropy, byl Fletcher spolu s ostatními nebělochy segregován. Zatímco ostatní tak mohli zamávat rodinám své možná poslední sbohem, černošští vojáci se tísnili v uzavřeném podpalubí.
Po dvou letech na válečné frontě se Fletcher v červnu roku 1944 ocitl uprostřed jedné z nejznámějších bitev, která změnila chod druhé světové války – bitvy o Normandii, známé svým kódovým označením Operace Overlord.
Vozidlo vojína zásobovací jednotky Fletchera na francouzském bojišti zasáhla německá střela. Řidič okamžitě podlehl zraněním, Fletcher vyvázl životem, ale těžce poraněn.
Ozzie Fletcher válku, v níž byl poraněn celkem třikrát, přežil, ale na rozdíl od většiny svých ve válce zraněných spolubojovníků nebyl nikdy oceněn. Spolu s dalšími asi dvěma tisícovkami černošských vojáků, kteří se zúčastnili Dne D, byly jeho zásluhy kvůli jeho původu zcela přehlíženy.
Fletcher, který se po válce stal policistou v New Yorku a jedním ze spoluzakladatelů asociace pro černochy pracující u newyorské policie, se dočkal vyznamenání teprve letos ve svých 99 letech.
O válečných zkušenostech mlčel povětšinu svého života. Teprve asi před dvaceti lety, kdy tento svět počalo opouštět spoustu z jeho dávných spolubojovníků, odtajnil své vzpomínky. „Přejete si, aby lidé zjistili, čím jste si prošli“ a „Nechcete jen tak zmizet, bez toho, aby kdokoliv věděl, co se událo,“ řekl.
Medaili – Purpurové srdce nakonec převzal při ceremonii s výstižnými slovy: „Už bylo na čase.“
Jan Králík
