Je dvojnásobný Mistr Světa v 70.3 Ironmanu a prvním Čechem, který na sledgi reprezentoval Českou republiku na Světovém poháru v běžeckém lyžování handicapovaných. Honza Tománek zasvětil parasportu celý svůj život už poté, co se ve svých patnácti letech stal účastníkem tragické dopravní nehody, která jej upoutala na invalidní vozík. Na svoje ambice však nerezignoval, a dnes se naopak snaží pomáhat všem, kteří se dostanou do podobné situace. Co doporučuje při vyrovnávání se se složitou životní realitou? A jak vzpomíná na běžkařský závod Vasaloppet 90, který má mezi běžkaři pověst nejnáročnější tratě na světě?
Jak se vůbec člověk dokáže vyrovnat s důsledky, tak tragické události, jako byla vaše autonehoda? Pomáhá například vztek, nebo je to naopak něco, čemu by se každý v obdobné situaci měl radši vyvarovat?
Myslím si, že univerzální návod, jak situaci zvládnout neexistuje. Je to o nás samotných, jak zareagujeme a jak se dokážeme přizpůsobit. Když se zpětně ohlédnu, tak mnoho věcí bych dnes řešil jinak, ale to je teď, s odstupem několika let a s mnoha důležitými životními zkušenostmi. Lítosti nad sebou samými, nebo později vzteku se vyhnout asi nelze, protože každá emoce má pravděpodobně důležitý význam při přijetí a zpracování nové situace. V životě je důležité mít nějaký cíl, někam směřovat a zároveň se nebát snít. Trvalo mi několik měsíců, než jsem se nové životní situaci začal přizpůsobovat, ale v okamžiku, kdy jsem si dokázal vytyčit nové cíle a započal cestu k jejich naplnění, svůj handicap jsem postupně přestával vnímat. Nyní si svá omezení prakticky nepřipouštím a žiji svůj život naplno!
Jak moc náročný je přechod od klasických sportů k jejich parasportovním alternativám – na co by se měl každý, kdo jej zvažuje, připravit?
Z fyziologického pohledu jde v podstatě o úplně jiný typ zatížení organismu, tak tělo potřebuje čas, aby se adaptovalo. Na fyzickou zátěž si zvyknete poměrně brzy, ale jako klíčové musím zmínit umění dávkování zátěže, protože je potřeba si uvědomit, že když to přeženete, může přetížení horních končetin velmi negativně zasáhnout do vašeho běžného života a ovlivnit vaši soběstačnost. Dále je potřeba více přemýšlet a plánovat, protože tělo po poranění míchy reaguje a funguje jinak než zcela funkční organismus, což je pro každého asi největším specifikem. Na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že když se člověk nevzdává, hledá nové cesty a objevuje své možnosti a limity, tak dosažení vysněného cíle je daleko intenzivnější. Když se ohlédnu za svými sportovními začátky, třeba když jsem poprvé přeplaval bazén, později uplaval kilometr bez přestávky nebo vyjel na handbiku alpský průsmyk se řadí k nezapomenutelným a neopakovatelným zážitkům.
Kromě aktivního sportu působíte také jako motivační kouč. Co svoje svěřence učíte, že je základem úspěchu v oblasti parasportů?
Moje motivační workshopy jsou založeny na vyprávění vlastního životního příběhu a zprostředkování mých zkušeností a postojů. Je důležité si uvědomit, že o úspěších se sice hezky vypráví, ale ve vašem životě nemají takový význam jako neúspěchy, pády a životní kotrmelce, protože právě ty určují to, kým jste, co dokážete překonat a jaký máte toleranční práh stresu. Když jsem si po úraze uvědomil, že každý problém je tak velký, jak velký ho cítíme, byl jsem na dobré cestě k poznání a posouvání sebe sama. Během přednášek tedy vyprávím o svém životě a nebojím se mluvit o všech důležitých meznících mého života, a to jak těch pozitivních, tak negativních.
Jak vzpomínáte na Vasův běh, který je považován za nejdelší a nejnáročnější běžkařský závod na světě? Dostál dle vašeho názoru opravdu této pověsti? Pokud ano, čím to podle vás je?
Když se řekne Vasův běh, naskakuje mi mnoho nezapomenutelných a neopakovatelných zážitků a vzpomínek. Byla to jízda! Ve svém sportovním životě jsem toho již zažil opravdu hodně, ale dokončení Vasáku je i po několika letech bezesporu mým sportovním NEJ. V bílé stopě jsem ještě lépe poznal sám sebe, což mi pomohlo později získat dva tituly mistra světa v 70.3 Ironmanu nebo vybojovat několik medailí na závodech světového poháru v paratriatlonu. Jako první na světě jsem dokázal dokončit Vasův běh v sedě. Byl to skutečný extrém, kdy jsem si sáhnul na absolutní fyzické dno! Z mého pohledu Vasák své pověsti rozhodně dostál a těším se, až se na něj znovu vrátím!
Jaká jsou specifika para-varianty běhu na lyžích a triatlonu? S jakými konkrétními výzvami se musí každý parasportovec při nich potýkat?
Hlavním specifikem je pochopitelně sportovcův handicap a jeho funkční rozsah, tedy pohybové funkce organismu, které jsou zpravidla ovlivněny. Dále je to pak odlišné sportovní vybavení, které pohybové omezení kompenzuje a umožňuje sport na všech výkonnostních úrovních. Sledge pro běžecké lyžování lze nejsnáze a velmi nadneseně připodobnit k židli na lyžích, kdy sportovec drží dvě hole, kterými se odráží a brzdí. V triatlonu je z pohledu vybavení nejjednodušší plavání, kdy parasportovci zpravidla nepoužívají žádné specifické vybavení. Alternativou cyklistiky je jízda na handbiku, ten asi v dnešní době již není potřeba představovat. Pro běh se používá běžecká formule, která je vlastně modifikací běžného invalidního vozíku, kde je pohyb vpřed zprostředkován přímým přenosem síly horní končetiny na hnací obruč. A jaká je největší výzva? To samozřejmě záleží na sportovcově kondici a výkonnosti. Pro někoho to může být absolvování desetikilometrového závodu, pro jiného ironman nebo Vasův běh, ale vždy je to o posouvání vlastních limitů a možností!
Podle čeho si vybíráte své sponzory? Vzhledem ke všem vašim aktivitám, je pro vás důležitý určitý důraz na edukační rozměr?
Klíčovým faktorem je navázání kontaktu a osobní jednání. Filosofie vedení společnosti, životních hodnost nebo činnost společnosti nesmí být diametrálně odlišné od mého pohledu na svět, ale to velmi brzy vycítíte po několika minutách jednání. Jednoduše řečeno jde o to, jestli jste na stejné vlně. Pokud ano, můžete se bavit dál a diskutovat možnosti spolupráce. Edukační rozměr mé sportovní činnosti považuji za jakousi přidanou hodnotu mé činnosti a baví mě aktivně přispívat k lepší informovanosti veřejnosti o vrcholovém sportu handicapovaných.
Nyní máte nového generálního sponzora. Kdo to je a co si od spolupráce s ním slibujete?
Společnost GEEN Holding se stala mým novým generálním partnerem, se kterým mám podepsaný tříletý kontrakt. Vzhledem k mé plné profesionalizaci a vysoké finanční náročnosti vrcholového sportu je tato spolupráce zárukou mé nezávislosti do dalšího období s jistotou udržení plné profesionality mé sportovní činnosti.
Co si myslíte o tom, jak jsou parasportovní události prezentovány veřejnosti? Nemyslíte, že by si zasloužily více pozornosti, než se jim teď dostává?
Myslím si, že dění ve vrcholové parasportu není dostatečně prezentováno a v dnešní době je spíše o silných individualitách, které se dokáží prosadit nejen v elitních soutěžích, ale také v PR. Všeobecně je informovanost na velmi nízké úrovni, což si myslím, že vzhledem k motivačnímu a marketingovému potenciálu parasportu je obrovská škoda.
Jak moc pevná je parasportovní komunita z hlediska mezilidských vztahů? Liší se to podle vás nějak zásadně od atmosféry týmů či oddílů v konvenčních sportech?
Nemyslím si, že by se parasport z pohledu mezilidských vztahů výrazným způsobem odlišoval od běžných sportovních celků. Věnuji se individuálnímu sportu, a proto nemohu objektivně posuzovat kolektivy. V rámci cyklistiky, triatlonu či běžeckého lyžování v globálním pohledu o sobě sportovci možná více vědí a vzájemně se sledují. Což má svá pozitiva i negativa. Rozhodně si nemyslím, že by parasportovní komunita byla pevná a idylická. Je to vrcholový sport, ve kterém je rivalita a konkurenční boj.
Jaký je váš názor na sportovní družstva, kde bok po boku soutěží mainstreamoví sportovci a parasportovci? Je to něco, na co by měly profesní organizace klást větší důraz? Jaké přínosy v tom vidíte pro obě strany?
Obecně jsem přesvědčen o tom, že sport je jen jeden. Když sport děláte srdcem, nezáleží na tom máte-li handicap, nebo ne. Integrační tendence, vzájemná spolupráce a provázanost mezi sportem a parasportem je určitě žádoucí, protože zvyšuje celkovou vizibilitu a všeobecnou informovanost. Když budu čerpat ze své sportovní činnosti, tak v současné době se věnuji převážně disciplínám vytrvalostního charakteru, které nejsou pro handicapované sportovce příliš běžné. Většinou závodím s nehandicapovanými soupeři a jsem schopen je porážet a pravidelně se umisťovat v první čtvrtině startovního pole prestižních soutěží. Myslím si, že propojení obou sportů je vzájemně motivační a prospěšné.
