Týrání vězňů bylo ve vyhlazovacím táboře Treblinka pod vedením Kurta Franze na každodenním programu. Pro jeho mládí a pohlednou tvář mu židé přezdívali „Lalke“ (Panenka), povahu však měl přesně opačnou. Franz byl bezcitný sadista, který na své působení v koncentračních táborech vzpomíná jako na „krásné časy“, a jeho činy se staly nočními můrami všech pracujících židů v táboře.
Kurt Franz se narodil v roce 1914 v Düseldorfu. Po ukončení základní školy šel do učení jako kuchař a během své praxe pracoval například v bavorském hotelu Wittelsbacher Hof. V roce 1935 ho povolali do armády, kde sloužil v kuchyni u dělostřelectva. Ovlivněn svým otcem začal brzy inklinovat k nacismu a v roce 1937 se přidal k jednotkám SS-Totenkopfverbände. Krátký čas vařil v táboře Buchenwald, ale v roce 1939 byl převelen do programu eutanázie. Ten měl za cíl vytvoření homogenního „panského národa“, který bude duševně i tělesně nadřazen dalším národům. Toho mělo být dosaženo systematickým vražděním postižených, slabých, nemocných a rasově nečistých a zároveň podporou rozmnožování lidí tzv. „čisté rasy“.
Franz, který se i v rámci své nové funkce věnoval především vaření, dosáhl v dubnu 1942 díky své píli a nadšení pro nacistickou ideologii hodnosti SS-Oberscharführera a byl převelen do vyhlazovacího tábora Belzec, odkud se po několika měsících stěhoval do Treblinky. Tam se stal zástupcem velitele a započala smutná éra plná strachu, bolesti a nesmírné krutosti.
Jelikož se Franz před svým odchodem do Treblinky věnoval boxu, domluvil si například pro své pobavení improvizovaný zápas s židovským vězněm, který byl také boxerem. V momentu, kdy stáli proti sobě v ringu, zastřelil Franz svého soupeře malou pistolí ukrytou v rukavici.
K týrání vězňů zneužíval i svého psa Barryho. Ten byl vycvičen tak, aby útočil na genitálie svých obětí. Jindy se Franz bavil tím, že střílel náhodné vězně loveckou puškou a ostatním přítomným židům se vysmíval. Podle svědků nebyl jediný den, kdy by Franz někoho nezabil.
„S radostí a sebevědomím jezdil po táboře na koni, pes se líně loudal za ním. Panenka si nikdy nenechal uniknout příležitost, aby někomu ublížil, vždy k tomu našel důvod. A i kdyby nenašel, co na tom záleželo? Jednou přistoupil k mému sousedovi z Čenstochové Steinerovi, pistol mu přiložil k zadnici a vystřelil. Steiner se bolestí zhroutil k zemi. Panenka se smál. Poručil mu, aby si stoupl a spustil dolů kalhoty. Jeho ránu si prohlížel a pak prohlásil: ‚Sakra, koule jsem minul!'“ popsal jeden z přeživších Oscar Strawczinski.
Na počátku roku 1943 našel Franz tři nemluvňata, která zůstala po jejich matkách nahnaných do plynových komor. Franz zvedl jedno z dětí ze země, nakopl ho do vzduchu a sledoval, jak se jeho hlavička rozbila o zeď.
Poté, co v srpnu roku 1943 došlo k povstání vězňů, byl Franz dosazen na post velitele, a jeho úkolem byla okamžitá likvidace tábora včetně všech dokumentů. Jeden ze členů organizačního výboru povstání Dr. Chorazycki se pokusil Franze zabít, bohužel neúspěšně. Franz napadený skalpelem vyskočil z okna a zařval, že Chorazycki musí být chycen živý. Ten raději spolkl pilulku s jedem, aby nemusel vyzradit jména ostatních povstalců.
Po uzavření Treblinky žil Franz nějakou dobu v Itálii, kde byl zraněn v boji s partyzány a zbytek války prožil jako důstojník na železnici. Zatčen byl teprve v roce 1959. Před soud byl postaven až v roce 1965 během treblinského procesu, kde všechny své činy popřel a přiznal se pouze ke zbití jednoho člověka. Porota ho ovšem uznala vinným za podílení se na kolektivní vraždě nejméně 300 tisíc lidí, zavraždění nejméně dalších 139 lidí a pokusu o vraždu. Trest odnětí svobody na doživotí si ale nakonec stejně neodseděl celý a kvůli zdravotním problémům byl propuštěn už v roce 1993. Zemřel v roce 1998 ve Wuppertalu.
Příběh muže, který dobrovolně zažil koncentrák, aby mohl světu ukázat zvěrstva nacistů, čtěte zde.
