Zima, mráz a sníh jsou vítaní společníci. Když máte parku, tedy oděv na rozmezí mezi kabátem a bundou. Víte, kde se tento bestseller oblíbený u různých pohlaví i věkových kategorií vzal? A v jaké parce budete vypadat nejlépe?
Těch zim a módních sezon, co už přežila! Parka se v módě sebevědomě pohybuje již nějakých šedesát let. Správně předpokládáte, že původně šlo o ryze funkční oděv. A funkční je dodnes. Ostatně parka je dobrým důkazem toho, že styl a funkčnost nemusejí být vždy v rozporu. I u nás v redakci věříme v humanitní ideály, a tak stále chováme naději, že se toto poselství co nejdříve dostane k těm davům Čechů, kteří sezónu co sezónu okupují ulice českých měst ve šlakovitě pestrobarevných outfitech česko-čínské značky Alpine Pro.
Kde se parka vzala?
Parku si od padesátých let minulého století většina lidí spojuje především s armádou – byli jí vybaveni vojáci, kteří museli dlouhodobě pobývat na nehostinných územích. Prostě tam, kde panoval vítr, sníh, mlha a plískanice. Právě před takovými meteorologickými jevy parka letce chránila účinněji než cokoli jiného. Nylon, kožešina, podšívka, vysoký límec, zip i knoflíky – ideální kombinace, když je proti vám kromě vojenského nepřítele permanentně i počasí.
Historie parky je však mnohem starší. Pro letce nebylo vymyšleno nic nového, „praparky“ najdeme mnohem dřív, u původních obyvatel krutého severu, Eskymáků. Právě Eskymáci, tedy Inuité, jak se v duchu politické korektnosti domorodým obyvatelům severní části Severní Ameriky musí správně říkat, tento fešný oděv vymysleli. Vyráběli si ho z tulení a sobí kůže a dobře dělali. Při lovu a plavbě na kajaku v mrazivách arktických končinách jim jistě přišel k užitku. Důkaz na dobové fotografii máte zde:
Co to parka vlastně je?
Parka vs. anorak
Za parku je označováno kdeco. V zájmu hyperkorektnosti proto považujeme za nutné v rychlosti vymezit pojmy, o kterých bude řeč. Parka často bývá, především v anglosaském prostoru, termínově ne zcela správně zaměňována s bundou jménem anorak. Jaký je mezi nimi rozdíl? Přísně vzato je anorak nepromokavá bunda s kapucí typu pull-over, tedy bez možnosti rozepínání, a často vybavená stahovacími šňůrkami v pase a na manžetách. Česky se sportovněji laděnému anoraku říká jednoduše „větrovka“. Faktem je, že prapůvod této bundy není nepodobný s parkou – anglický výraz „anorak“ pochází z grónského výrazu annuraaq. V devatenáctém století se toto slovo přes velrybáře dostalo do Evropy a v britské angličtině dnes označuje kabát či dlouhou bundu s kapucí, obvykle určenou do deště. Kapuce někdy bývá podšitá pravou či umělou kožešinou.
Častěji vídaná parka, o kterou nám jde především, je oproti tomu dlouhá bunda kryjící boky, zateplená prachovým peřím nebo syntetickým vláknem s vynikajícími termoizolačními vlastnostmi, vybavená kapucí typicky lemovanou kožíškem. Parka je slovo něnečtiny, jazyka sibiřského kmene Něnců, a znamená jednoduše „zvířecí kůže“.
Vlevo anorak Herschel Supply Co. (prodává Footshop). Vpravo parka Hermès.
Korejská anabáze s Fishtail parkou
Ikonický typ vojenského kabátu s typickou kapucí a olivovou barvou získal přezdívku „fishtail“ podle střihu zadní části, která při rozepnutí připomíná rybí ocas. Šlo vlastně o první univerzální svršek pánského šatníku, který se hodil téměř do každého počasí. Má totiž odepínací vnitřek z vlny alpaka a odepínací kožešinu v kapuci. Již zmiňovaný „rybí ocas“ v zadní části není bezúčelná schválnost, jeho funkce byla ryze praktická – uvázaný kolem nohou totiž sloužil výsadkářům jako ochrana při seskokku.
Americká armáda vyvinula řadu podobných modelů bundy už během 2. světové války. Až model M-51, vyráběný od června 1951 pro vojáky bojující v Korejské válce, si ale zajistil masové rozšíření a popularitu. Model M-51 byl speciálně určený do korejský zimy. Kvůli zpožděným dodávkám materiálu se bunda do konfliktu ovšem téměř nezapojila. Končila totiž ne ani tak u vojáků v bojové linii, jako spíše u záložních sil. Barvu měla olivově zelenou, nikoli olivově hnědou. Mělo to pádný důvod – měla se tak odlišit od předchozích armádních bund, které se po druhé světové válce šířily z armádních skladů mezi civilisty.
M-51 fishtail parka se během výroby dočkala hned několika úprav, ať už šlo o materiál, kapsy či kapuce. Američani tímto modelem zásobovali i kanadské a britské spojence. Nakonec byla bunda nahrazena dokonalejším modelem M-65, ale byla to právě emjednapadesátka, která bundám typu fishtail parka zajistila nesmrtelnost. Koncem 50. a začátkem 60. let si je totiž oblíbili členové britské subkultury Mods. Příslušníci dělnické subkultury popojížděli po Londýně a dalších městech na skútrech a parka dobře chránila jejich apartní obleky před obvyklou britskou plískanicí.
Snorkel parka
Přestože se parka nosí už přes sto let, pro ni zlomový moment nastal v roce 1958, kdy se kabát s kapucí objevil v časopise Vogue. Ze stejné doby, tedy z 50. let, pochází slavná military parka N-3B, s tříčtvrteční délkou a pevnou kapucí (podobný model N-2B je do pasu), určená pro vojenské letecké posádky operující v chladných oblastech, a to až do teplot kolem -51 °C. Původně byla ušitá ze zeleného leteckého nylonu DuPont a zevnitř podšitá teplou vlněnou vrstvou.
Varianta parky N-3B vlevo, varianta s délkou po pás N-2B vpravo
V sedmdesátých letech vlnu nahradila polyesterová vycpávka, díky čemuž parka byla lehčí a teplejší. Proměnil se i svršek, namísto čistého nylonu sáhli výrobci po směsi bavlny a nylonu, s poměru 80:20, 65:35 nebo půl na půl. Oděvu se říká také „snorkel parka“, neboť kapuci lze zcela zapnout, přičemž člověku zbude jen nevelký otvor („šnorchl“), kterým vidí ven. Toto řešení je velmi příjemné v opravdu velké zimě a větru, ovšem pochopitelně poněkud omezuje zorné pole i sluch. Před válkou ve Vietnamu byl kapuce podšitá pravou kožešinou, později už jen syntetikou. Tuto parku pro americkou armádu vyráběly firmy Skyline, Southern Athletic, Lancer, Greenbrieer, Workroom for Designers, Alpha a Avirex. Mnozí další výrobci parku N-3B okopírovali a uvedli na běžný civilní trh, avšak v různé kvalitě či věrnosti parametrům původního modelu. Poměrně levně se v armádním výprodeji a na internetu dají koupit pravé parky. Jsou kvalitně ušité pro náročné bojové podmínky a výtečně hřejí.
Jak parku nosit?
Černá
Ta se nám nejvíc líbí s kapucí lemovanou kožešinou, jen si dejte pozor, ať není přehnaný. Přece jen je parka především funkční část oblečení a mrazy minus dvacet pět stupňů Celsia i méně u nás nejsou běžné ani v nejhlubší zimě. K černé parce si můžete vzít čepici jakékoli barvy, stejně jako mikinu. Vůbec nevadí, když do kapuce parky vytáhnete kapuci mikiny. Jedno si pamatujte: k černé parce nejlépe vypadají užší džíny tmavé barvy. A k nim tenisky nebo třeba martensky.
Khaki
Máme pocit, že parka v této barvě vypadá lépe, když působí lehce. Tím máme na mysli, že není vycpaná příliš těžkým materiálem. Čím lehčí, tím lepší. A kožešinu si tentokrát odpusťte, khaki parka mnohem lépe vypadá s čepicí nebo šálou například šedé barvy.
Tmavě modrá (navy)
Další barva, díky které bude moct parka zůstat ve vašem šatníku, aniž by příští nebo další sezonu zastarala. K tmavomodré parce doporučujeme světle šedé džíny a tenisky jasné barvy, klidně jednobarevné. A nebojte se obléct si pod tuto parku i huňatější svetr. Zahřeje a ještě bude v této kombinaci vypadat výjimečně dobře.
Hnědá
Hlavně ať je hnědá barva dostatečně tmavá!
Co se týká velikosti, samozřejmě existují oversized parky, v nichž nebudete vypadat jako v něčem, co vám v pubertě koupili rodiče, aby vám to vydrželo několik let. Pokud to není případ vaší parky, nekupujte si zbytečně velkou. Stačí si pod ní zkusit nebo aspoň představit silnější svetr, víc vrstev pod ní stejně nesnesete. A též by v pase mohla mít stahovací šňůru, abyste mohli kdykoli změnit tvar parky, až vás ten aktuální přestane bavit.
Martin Hradecký
Do parky se dobře hodí mimo jiné mikina. Jaká je nejlepší, se dozvíte tady.
