Vladimír Netušil je odjakživa velkým fandou motorsportu, za volant formule usedl poprvé ve svých 30 letech a už jej to nepustilo. V současnosti je majitelem a zároveň hlavním pilotem ambiciózní závodní stáje EFFECTIVE Racing. V jejich garáži aktuálně najdete dvě formule Renault 2.0 a silniční speciál Alfa Romeo 147 GTA.
Jak člověk obvykle začne s dráhou závodníka?
Jako u spousty dalších sportů i v motorsportu platí, že čím dříve, tím lépe. Obvykle děti začínají na motokárách ve věku 6 let.
Jak jste začal vy?
Já se kompletně vymykám obvyklým začátkům. Začal jsem svezením ve formuli, které jsem dostal od své manželky jako dárek k 30. narozeninám. V tu chvíli se má platonická láska k formulím stala živou a již jsem jen přemýšlel, jak to udělat, abych mohl jet znovu a pokud možno začít závodit.
Je těžké řídit formuli, například v porovnání se sportovním vozem?
Především je to úplně jiné. Zákony fyziky sice fungují stejně v jakémkoliv autě, ale ve formulích platí, že svá měřítka, a to i v porovnání se sportovními vozy, je potřeba posunout za hranice všeho, co jste se do té doby naučili. Formule Renault 2.0 není výjimkou.
Závodění je o cestování, jaké okruhy jste již navštívil?
Z českých okruhů samozřejmě Brno a Most, kde zejména Brno patří i v porovnání s evropskými okruhy na špici co se týká kreativity trati. Byli jsme také např. na Lausitzringu, který je nepopsatelný, na Slovakiaringu, který je velmi moderní. Nesmí chybět tratě seriálu Formule 1, tedy Hungaroring a Red Bull Ring. Každý je úplně jiný. Hungaroring má svou patinu a Red Bull prostě musíte vidět, to zázemí a zasazení do přírody je úžasné.
Jaké máte plány přes zimu, jezdit na okruhu se asi nedá?
Závodní sezóna u nás skončila a tím zároveň začala sezóna testů, trénování na závodním trenažéru, ladění fyzičky, techniky jízdy. I přes zimu však máme v plánu testovat na okruzích, a to v Německu, Itálii a Španělsku, kde je stále přijatelná teplota.
Jsou závodní trenažéry pocitově blízko opravdové jízdě?
Trenažéry, běžně dostupné v ČR za přiměřené peníze ne, ale i tak mají velký smysl. Nejenže se naučíte tratě, ale lze na nich pilovat právě techniku jízdy, učit se správným návykům a odstraňovat zlozvyky. Navíc za jakéhokoliv počasí a za daleko menší peníze, než na reálné trati.
I přes jistě bohaté závodní zkušenosti, měl jste někdy opravdu strach?
Neměl. Zdravou míru respektu mám, ale strach jsem neměl nikdy. Myslím si, že kdo má strach, neměl by sedat do auta a to jak na okruhu, tak na běžné silnici.
Jak probíhá závodní víkend na okruhu?
Nejprve bych zmínil, že závodní víkend z pohledu organizace začíná daleko před jeho oficiálním začátkem. Je potřeba plánovat servis vozu, nákup dílů, pneumatik, dopravu, personál, hotely a mnoho dalšího. Na vlastním závodním víkendu je podstatný rozdíl, zda jste “pouze” platící jezdec. V takovém případě přijdete na začátku víkendu obrazně řečeno s přilbou a kombinézou a Vašim úkolem je jen závodění, tedy být rychlý. Máte-li celý vlastní tým, což je náš případ, množství organizace a administrativy přibývá.
Jaké je to tedy z pohledu jezdce?
Z pohledu jezdce začínáme příjezdem ve středu večer. Ve čtvrtek se koná většina tréninků, v pátek je už jen třeba jeden a také technická přejímka auta a administrativní přejímka jezdce, povinný briefing jezdců. Sobota a neděle se dělí na dopolední tréninky a odpolední závody. Večer se pak vše sbalí a většinou přes noc cestuje domů.
Může se v takovéto formuli projet i běžný smrtelník?
Ano, může. Všichni jsme smrtelníci :-). Stačí být fyzicky alespoň trochu sportovní typ a připravit si pár desítek tisíc korun z peněženky. Pokud máte rádi motorsport, vřele svezení doporučuji nikdy na to nezapomenete. Je to něco, co se nikdy neonosí, nejsou to drahé kalhoty či kabelka. Ne že by se mi nelíbili, ale pokud si mám vybrat – dám peníze radši za zážitek na celý život.
