Mladého unijního vojáka trefila během jedné z krvavých bitev americké občanské války kulka přímo mezi oči. Obvykle fatální zásah překvapivě přežil a vlastními silami se dostal do bezpečí.
Třiadvacetiletý Jacob Miller se 19. září roku 1963 zúčastnil bitvy u Chickamauga – druhého nejbrutálnějšího střetu americké občanské války. Hned po krvavé bitvě u Gettysburgu (největšího ozbrojeného střetnutí svedeného na severoamerickém kontinentu vůbec) se jednalo o konflikt s druhým největším počtem obětí.
Vojín Miller bojující na Konfederací poražené straně Unie patřil k těm, kteří vojenský masakr zázrakem přežili. Millera zasáhla kulka přímo do středu čela. Trefa prorazila lebku a „vyhloubila“ do Millerova čela hlubokou díru. Náboj uvízl v mozku, jehož pulzaci mohli později zřetelně pozorovat přítomní lékaři.
Miller ztratil vědomí a padl mezi mrtvá těla. Po nějakém čase se probudil opuštěn na bojišti. Posadil se a dle vlastní výpovědi z roku 1911 cítil, jak mu levé oko vypadlo z důlku. Jakmile ho vsadil zpátky na „místo“ a obvázal obvazem, postavil se a pomocí své pušky se dobelhal do 24 kilometrů vzdáleného bezpečí ve městě Chattanooga. Po celou dobu se pokoušel držet oteklá víčka pravého oka rozevřená prsty, aby viděl na cestu. Rány v čele si byl vědom.
Miller svíraný nepředstavitelnou bolestí prosil každého doktora, aby mu kulku z čela vyňal – lékaři se však báli, že odstranění kulky by zapříčinilo Millerovu smrt. Po nějakém čase byli schopni vyjmout alespoň polovinu kovového náboje. 17 let poté samovolně vypadla z čela část uvízlé kulky a o celých 31 po bitvě vyklouzly zbylé dva olovnaté kusy.
Veterán na událost nikdy nezapomněl. Prožíval ji živě téměř dennodenně. Během zbylých let zakoušel záchvaty šílenství a fyzické bolesti. Z rány se zkrátka nikdy nevzpamatoval. Zemřel během období další velké války roku 1917. Bylo mu 88 let.
Jan Králík
