Ten pocit jsem poprvé pocítil hned po zaklapnutí dveří, když jsem si Volvo XC60 vyzvedával na test. Okolní svět pro mě přestal existovat, všechny mé smysly se zničehonic ocitly v jakémsi zenu. A během týdne, který byl přede mnou, to rozhodně nebylo naposled…
Druhá generace Volva XC60 si na automobilovém trhu „kroutí“ třetí sezónu. Není to tedy žádná novinka, ale naopak je to starý známý, který systematicky postupuje vpřed, aby byl lepší a lepší. Není to případ vozu jako celku, ale také jeho pohonných jednotek. Pod kapotou mého Volva totiž sídlí motorizace označovaná jako B5, což je mild-hybrid, u kterého čtrnáctikoňový elektromotor pomáhá přeplňovanému benzinovému dvoulitru o výkonu 184 kW (250 koní). Nejvíce výhody této kombinace poznávám při rozjezdech, kdy elektromotor zásadně přispívá k celkové dynamice vozu. Energii na tuto podporu bere z malého akumulátoru, který se dobíjí při brzdění. Na křižovatkách jsem tedy nezastavitelný, během jízdy už si ale vychutnávám pouze symfonii benzinového čtyřválce, který je velmi povedený. Jediným jeho omezujícím faktorem tak je můj pocit, že když řídím SUV, nemusím nikde závodit, ale jet v klidu a v pohodě. V této disciplíně je Volvo XC60 B5 velmi silné, protože pohonné ústrojí je příkladně tiché, stejně tak, jako odhlučnění interiéru.
Když už zmiňuji interiér, tak musím uznat, že i ten se povedl. V první řadě navazuje na technicistní a nadčasový design karoserie, které dominují přední a zadní světla s typickou světelnou signaturou Thorova kladiva (vpředu) a velkého písmena L (vzadu). Interiéru dominuje poměrně vysoká přístrojová deska, kterou opticky ještě více zvyšuje displej infotainmentu atypicky umístěný na výšku. Přiznávám, že jsem si chvilku musel zvykat, ale vlastně je toto řešení velmi příjemné a člověk je na něj zvyklý z tabletů. Také v kapličce přístrojů je displej, takže si můžete přímo před očima přepínat různé režimy zobrazení, aniž byste z rukou pustili skvěle tvarovaný volant. Volič automatické převodovky je sice minimalistický, ale přesně tam, kde ho na středovém tunelu očekáváte, a k tomu všemu si hovíte v luxusních sedadlech.
O moje pohodlí se ale nestarají pouze sedadla, ale samozřejmě také řada moderních asistenčních systémů, protože na bezpečnosti si Volvo dlouhodobě zakládá. Skvělou vychytávkou je třeba systém Pilot Assist, který umí odhadnout, jestli se neblížíte do nějaké ze zatáček příliš rychle a případně umí zpomalit. Vaše funkce řidiče se tak už omezuje opravdu pouze na točení volantem.
Je tu pouze jediná věc, kterou Volvo XC60 nemá, a tou je jakýsi pomyslný X-faktor. Je to strašně dobré, elegantní a příjemné auto, ale na mnoho řidičů bude až příliš seversky chladné. Pro někoho vzhledem, pro někoho motorem, pro někoho interiérem. Naštěstí ale hodně z toho může vyřešit správná barva, nebo jiná motorizace, takže proč to vlastně nezkusit?
Lukáš Novák
