Nejenže sprovodila ze světa brutálním způsobem několik nevinných lidí, Lizzie Halliday po vraždách těla obětí navíc zohavovala k nepoznání. Kolik životů takto zhaslo pod její rukou zřejmě zůstane na věky nedořešeno.
S maličkou, tehdy asi tříletou Lizzie emigrovali rodiče z Irska, tak jako mnoho dalších, okolo roku 1862 do Spojených států. Lizzie, která se dala již považovat za Američanku, vstoupila do prvního manželství jako dvacetiletá roku 1879. Tehdy začal cyklus prazvláštních úmrtí Lizzininých (nejen) “druhých poloviček”.
První manžel zemřel dva roky po svatbě. Druhý, válečný veterán a penzionista, nevydržel ani rok. Třetí utekl a čtvrtý jen o vlásek unikl otravou arsenem.
Během posledního, v pořadí již šestého, manželství nad Lizzie, jež se nyní vydávala za “Lizzie Brown”, spadla klec. Třicetiletá Lizzie zamotala hlavu svému tehdejšímu zaměstnavateli – opět válečnému veteránu, sedmdesátiletému Paulu Hallidayovi.
První obětí poslední Lizzininy vraždící etapy se stal Hallidayův mentálně hendikepovaný syn John. Lizzie (která byla již v minulosti souzena za žhářství) zapálila rodinný domek s Johnem uvnitř.
Šílenou Lizzie poslali do ústavu pro choromyslné, avšak pro dobré chování ji jako “vyléčenou” zanedlouho pustili na svobodu, kde svou ženu znovu přivítal stařičký Paul Halliday. Paul zmizel o pár měsíců později roku 1891.
Podezřívaví sousedé povolali autority, které v rychlosti obstaraly povolení k prohlídce. Místo Paulova těla však policisté našli dvě ženská zohavená a rozkládající se těla pod kupou sena. Jednalo se o Margaret a Sarah McQuillanovy, příbuzné Lizzininých známých z New Yorku.
Po pár dnech narazili i na tělo pána domu – Paul Halliday ležel znetvořen schovaný pod dřevěnou podlahou. Všechny oběti usmrtila střelná zbraň.
Lizzie se za mřížemi chovala jak šílená – rvala se s dozorci a napadla ženu šerifa, zapálila vlastní postel, pokusila se oběsit a podříznout si hrdlo. Původní rozsudek, který dostala jako první žena v americké historii – smrt na elektrickém křesle, tak byl pro její údajné šílenství změněn na doživotí ve střeženém ústavu pro choromyslné.
O vražedkyni, která zřejmě zabíjela hlavně pro pocit vzrušení, mnozí spekulovali jako o Jacku Rozparovači, který tehdy terorizoval daleký Londýn.
Z Lizzie se nakonec stala “modelová vězenkyně” a tak jí byla dovolena některá z privilegií – jakou byl i přístup k nůžkám míněných k šití.
Roku tak 1906 došlo k tragédii. Lizzie 200 bodnými ranami ubodala nůžkami svou oblíbenou dozorkyni Nellie Witts, protože se jí nepozdával fakt, že se Nellie rozhodla odejít z instituce.
Hallidayová zemřela roku 1918, poté co strávila více jak polovinu života ve střeženém ústavu.
Jan Králík
