William Duell spáchal roku 1740 s tlupou přátel ohavný zločin, který stál život mladé služebné. Všichni skončili na šibenici – nejmladší kriminálník se pak ze své smrti „probral“. Soudce čekala zapeklitá otázka: co s ním?
Syn váženého londýnského ševce se roku 1740 ve svých šestnácti letech podílel na bezcitné vraždě mladé dívky. Služebná Sarah Griffinová plánovala odjet kvůli nemoci na nějaký čas k rodině na venkov. Po své cestě potkala Duella, který ji „gentlemansky“ zavedl k stodole, kde mohla přes noc v „bezpečí“ klidně složit hlavu.
O tom, že na seně spí mladá pocestná, okamžitě vypověděl pěti dalším mužům a společně se vydali k seníku. Sarah Griffinová pak byla několikrát znásilněna, okradena a brutálně zbita. Druhý den podle pramenů zemřela na infarkt, ještě předtím však stihla vypovědět o celém zločinu.
William Duell se pod tíhou důkazů spolu s ostatními pachateli k činu přiznal. Trest byl jasný – Duella čekala oprátka. Víc jak padesát minut visel na šibenici před zraky přihlížejících, později bylo jeho tělo sneseno a převezeno do veřejné pitevny.
Mladé (a tedy poměrně vzácné) tělo bylo připraveno na pitvu. Ještě předtím však ostatky přišla umýt pomocnice – a právě při mytí zdánlivě mrtvého člověka uslyšela hlasité vzdechnutí. Přítomný lékař Duellovi pustil žilou a zanedlouho už se díval do tváře kompletně živého člověka. Pár doušků teplé vody a vína Duellovi nakonec rozvázalo i jazyk – popravu si absolutně nevybavoval.
Jenže co s živou mrtvolou teď? Společensky a právně byl již po smrti. Oběsit ho znovu se autoritám taky zrovna nechtělo – podemlela by se tak důvěra veřejnosti v šibenici. Ozývaly i takové hlasy, které tvrdily, že za jeho přežití může jasná vůle boží. Soudci pak došli k šalamounskému řešení. Williama Duella odeslali na doživotí do své nové kolonie – Severní Ameriky. V Americe onen neexistující živý žil až do roku 1805.
Jan Králík
