Jednu z nejtragičtějších kapitol naší historie, vyhlazení Lidic nacisty za 2. světové války, si všichni opět 10. června připomeneme. Letos od ní uplynulo 76 let. Jaká šokující skutečnost ale v případě Lidic vyplula na povrch až nedávno?
Lidice byly pomstou. Hitlerovou odvetou za atentát na Reinharda Heydricha. Sice červnové, přesto velmi ledové bylo to ráno, kdy se z rádia ozvala zpráva, že obec Lidice už neexistuje, že byla srovnána se zemí. A že neexistují již ani její obyvatelé – byli buď zabiti nebo posláni do koncentračních táborů. Celkový počet obětí dosáhl neuvěřitelných 340.
Celý svět byl tenkrát v šoku, reagoval na tuto tragédie hodně bouřlivě, Spojenci byli odhodláni k akci. Ze všech nejvíce se o odvetnou akci zasazovala Velká Británie, o čemž svědčí dokumenty zachycující jednání tehdejší britské vlády, kterou archivy vydaly teprve před dvanácti lety.
Winston Churchill tehdy dost naléhavě požadoval, aby jednotky RAF uskutečnily pomstu a vyhladily na oplátku německé vesnice. A to rovnou tři. Po bouřlivé diskusi, kdy si Churchill jako obvykle trval neoblomně na svém, se z jeho návrhu na tlak opozičních členů kabinetu ustoupilo. Podle jejich názoru by britští letci byli vystaveni obrovskému nebezpečí.
Existenci této Churchillovy myšlenky, která nemá co do činění s rozvážným, i když válečným politickým rozhodnutím, dokládají deníkové zápisy Sira Normana Brooka, tajemníka válečného kabinetu, který měl mimo jiné za úkol zaznamenávat právě jeho jednání. Byť sebevíc tajná.
Nás na tom ale jedna věc může těšit. Aspoň někdy není osud naší země zbytku světa lhostejný. A také nám nezbývat nic jiného, než věřit, že nic ani vzdáleně podobného lidickému masakru na nás nikdo už nikdy nespáchá.
A zde si přečtěte příběh muže, který se dobrovolně nechal zavřít do koncentráku, aby dokázal zvěrstva nacistů.
