To si takhle před pár dny sedím doma a přemýšlím, že bych se šel courat k moři. Nohy na stole. Vedle mě na notebooku běží program, který náhodně generuje slova, můj další román. Už skoro jdu, když mi blikne email od známého, že prý se o mně píše v jednom brněnském literárním časopise. Tak to místo courání po pláži doma čtu.
Hlavní téma čísla je politická korektnost. K tématu se postupně vyjadřuje několik pozorovatelů a celkové vyznění jejich textů je jasné: výsměch těm, kdo v Česku s politickou korektností operují a často se jejími pravidly dle svých vyjádření cítí dotčeni. Tito veskrze populisté se politickou korektností odmítají nechat svazovat, čímž imponují svým jistě přiblblým voličům, kteří nepoznají Okamuru od Havlíčka Borovského. Zmíněný Japonec se samozřejmě v seznamu bojovníků proti politické korektnosti nabízí jako první. Vedle něho by šlo zmínit třeba Zemana, který donedávna proti korektnosti bojoval trochu sofistikovaněji, nikoli tím přece jen trošku naivním kamikadze stylem.
Ale zpátky k brněnskému časopisu. Kluci v něm opakují mantru, která už je šíleně nudná. Stejně jako nemáme uprchlíky, neexistuje u nás ani tlak na politickou korektnost, takže by se tohle téma u nás nemělo vytahovat. V naší buranské zemi, kde máme problémy spíš s nevymáchaností než s přílišnou jazykovou čistotou. Takto se věc v určitých kruzích už dlouho podává a klukům a holkám z těchto kruhů je úplně jedno, že to je nejen nuda, ale i nesmysl. Nemluvit o tom, co se nás netýká?
Proboha! Žijeme přece v jednom velkém světě, jsme Evropané, a pokud se téma uprchlíků nebo politické korektnosti týká Evropy, pak se přirozeně týká i nás. Omezené lokální hledisko do roku 2018 nepatří. To už tedy i já jsem progresivnější než tahle čtyřicetiletá i padesátiletá mládež s pohledem na svět někdy z doby před objevením Ameriky. Jeden globus, jeden Kolumbus, haló!
Ale co je mi do toho. Progresivní kluci jistě nemají tolik času na přemýšlení, jako mám já. Musejí hledat granty, kterými nakrmí děti, nebo mají dost starostí s tím, aby ve čtyřiceti vypadali za státní peníze jako radikální marxisté. A určitě pak kolem sebe mají někoho, kdo jim na jejich výkony říká „bravo“, což máme všichni. Nějakou tu přítelkyni, maminku a podobně. (Tento detail, že se vždycky někdo najde, si možná neuvědomují. Ale jak říkám, to není moje věc. Co je mi do jejich mentálních domečků z karet.)
Co se mně naopak týká, je fakt, že kluci ze stejné lavice (nebo levice?) ke svým exhibicionistickým hrátkám zneužívají moji osobu.
Ten brněnský časopis je literárního zaměření, takže kluci ve svých textech cítí potřebu dotknout se i literatury. Stručně řečeno, potřebují někoho, na koho by mohli ukázat: to je ten, kdo se v literatuře chová jako Okamura nebo Zeman.
Jeden kluk píše: „Zatímco děl, která autoři hrdě označují za nekorektní, neustále přibývá (naposledy Zábranského Za Alpami), působení oné záhadné korektnosti, která cenzuruje svobodu projevu, zůstává poněkud nezjevné.“ A druhý dodává: „Politicky nekorektní byla většina autorů ještě nedávného včerejška, než se boj s politickou korektností stal odcizujícím marketingovým trikem — ať už v podobě populismu politického (u nás zvláště SPD), nebo estetického (například David Zábranský).“
Kluci s tím před svojí rodinou budou mít úspěch, však je to publikovaný text. Ti, kdo si ho přečtou, pak určitě nepůjdou pátrat do archivů po tom, kdy Zábranský hrdě označil svůj román za nekorektní. (Nikdy.) Kluci jsou prostě v dnešku jako ryby ve vodě. Střílejí od boku a bezohledně. Hlavní není pravda, nýbrž arogantní postoj na správné straně obrany čehosi, asi kultury a demokracie. Postoj s nosánkem hodně nahoru.
Texty, jako jsou ty dva výše citované, nemají jiný smysl než posloužit klukům v jejich osobní věci. Aby se cítili dobře; aby se udrželi ve stejné lavici, levici, a hlavně na morální výši. Čistě soukromá věc, vydávaná za vědeckou práci a asi i za angažovanost ve věcech veřejných. A v tom to právě vězí.
Dokud si kluci nepřestanou ulehčovat život a dokud před maminkami nepřestanou dělat ramena, že našli podčlověka (tím nemyslím sebe, ale obecně podlidi) a že proti tomuhle podčlověkovi hodlají i dál bojovat, mami, tak do té doby budeme zažívat ten protipohyb, reakci, populismus, resentiment, říkejte tomu, jak chcete. Podle mě v té reakci, ať jí dáte jakékoli jméno, nakonec nejde o nic jiného než o důrazné opakování něčeho, co už nejde skrývat: Král a jeho družina jsou nazí a docela líní.
Škoda, že nebydlí u moře.
David Zábranský
