Když se loni touto dobou blížily české parlamentní volby, byl jsem v těžké situaci. Psal jsem tehdy už docela dlouho sloupky pro Babišovu Frontu. Zároveň jsem měl hotovou poslední knížku, čili před sebou děsivé prázdno, bílý papír a mlhu. Z toho nemohlo vzejít nic dobrého. Potřeboval jsem nějaký vzruch.
K české politice přistupuji obecně dost s nadsázkou. Spoléhám na Spojence, kteří už se určitě poučili. Určitě by nám i tentokrát přijeli na pomoc, pokud bychom si tady něco hodně zavařili. Jsem k českým politikům laskavý. Vstřícností k Zemanovi jsem se dokonce maličko proslavil, troufám si tvrdit, k čemuž musím hned dodat – díky bohu, že jsem našel tuto díru na českém intelektuálním trhu. Byla dost velká, je třeba říct. Škoda, že jste tak slepí, vy snaživci, smutný smajlík.
Jenomže ten Babiš, říkal jsem si loni, to je něco horšího než Zeman a Mnichov. Navíc se to tak blbě sešlo s tou potřebou vzrušit se. No jo, člověk je vůl. Rozhodl jsem se tehdy, že celou situaci vyřeším morálním exhibicionismem. Tohle tehdy byl v pražském intelektuálním prostředí mimochodem opak díry na trhu, touhle cestou se snažili jít úplně všichni, což samozřejmě trvá dodnes. Takže exhibice. Napsal jsem do Babišových novin, jak je Babiš hrozný a že ho nikdo nemůže volit, a nechal jsem se – s pocitem parašutisty v kryptě – z těch novin vyhodit.
Hoho. Hrdina. Antibabišovec.
To trvalo přesně dodnes.
Dnes se stalo to, že jsem si ráno v athénské posteli pustil Facebook (mám data v balíčku od osmi večer do osmi ráno, byla na to sleva, takže si musím přivstat, když se chci podívat, co se doma děje) a viděl jsem na tom Facebooku něco hrozného, něco, co mnou bez nadsázky otřáslo. Nenávist proti šéfovi PR týmu pana Babiše, kterého svému Facebooku předhodil jinak velmi morální režisér, jenž asi nějakou nešťastnou shodou náhod teď má tohohle PR-typa v rodině, a neví, co s tím, nebo co. A Facebook trhal. Tak hrozná nenávist, malost, ponižování na úrovni kápů z Treblinky.
Možná si všímáte, že tento sloupek ke konci trochu ztrácí stylistickou vybroušenost i nadhled. Je to tak. Nemůžu za to. Přinejmenším za tu ztrátu stylistické vybroušenosti může fakt, že se ze mě přesně k tomuhle okamžiku stal babišovec.
V našem hnutí si moc vybroušeného stylu neužijete, a tahle ryba určitě smrdí od hlavy. Na druhé straně ale naše hnutí není až na sto procent sprosté. Prostě buďte rádi, že naší zemi nevládnou ti, kdo se ráno na mém Facebooku pouštěli do lynče.
