Vzpomínková kniha zkušeného reportéra Miroslava Karase barvitě popisuje ruskou realitu.
V roce 2012 jste na několik let odjel pracovat pro Českou televizi do Ruska. Proč právě tam?
Rusko bylo mým cílem už dlouho. Od roku 1992 jsem pracoval v Polsku, nejdříve jako zahraniční zpravodaj rozhlasu a posléze televize. Už to bylo dlouho. Když jsem v únoru 2012 v telefonu uslyšel nabídku nastoupit v létě v Moskvě, hned jsem věděl, že ji přijmu. Byla to výzva a splnění zpravodajského snu.
Západní země vás nelákaly?
Ne, říkám to bez přemýšlení a jasně. Život běžných lidí i vysoká politika na mě působily příliš uhlazeně a učesaně, zatímco ruská nevyzpytatelnost, záhadnost a mnohdy neuvěřitelnost byly magnetem. V sibiřských vesnicích je život jiný než ve vesnici na západě kontinentu.
Podle čeho vznikl název vaší vzpomínkové knihy A odkud bych asi tak byl?
Jsou to slova ruského vojáka v Bachčisaraji během okupace Krymu. Prezident Putin tehdy stále tvrdil, že Rusko nemá s přítomností zelených mužíků – tak se říkalo neoznačeným vojákům v nových uniformách – nic společného. Chtěl jsem od jednoho z nich vědět, odkud jsou. Neodpovídal mi. Tak dlouho jsem do něj ale slovně bušil, až mi na otázku, zda je z Ruska, odpověděl slovy „a odkud bych asi tak byl“.
Šlo vám někdy o život?
Možná ano. Není příjemné, když vám neznámý chlap opírá hlaveň samopalu o tělo. Odešel jsem z místa na chodníku, kam za pár minut dopadl dělostřelecký granát a usmrtil dva lidi. Děkoval jsem našemu řidiči, když projížděl polem, kde byly miny, a nic se nám nestalo. Na jiné zážitky už si nevzpomínám. Vždy jsem se snažil zabránit nebezpečné situaci.
S jakými potížemi se v Rusku potýká zahraniční reportér?
Novináři z médií nekontrolovaných režimem to mají těžké. Týká se to i zahraničních zpravodajů, hlavně ze zemí EU a NATO. Reportér ruské televize se dostane všude, my ne. Nutné jsou souhlasy a razítka. Navíc se úředníci bojí mluvit, všichni se odvolávají na ty nahoře. Ruské úřady musíte jednou za rok žádat o prodloužení akreditace a nevíte, jak se rozhodnou.
Je nějaká naděje, že ruská politika projde v dohledné době transformací a stane se lepším místem k životu třeba pro mladé lidi?
Dohledná doba je v nedohlednu. Mnoho mladých Rusů už emigrovalo a další je chtějí následovat, jenže pak přijdou na jejich ambasády v zahraničí a zvolí Putina. Často neemigrují kvůli idejím a svobodě, ale kvůli pohodlí a luxusu.
Jak běžní Rusové vnímají Vladimira Putina? Je pro ně představitelná nějaká alternativa?
Žádnou nevidí. Po Putinovi je dlouho pusto, dlouho nic a pak paběrkují další. Zástupce opozice Navalnyj je pro většinu Rusů dnes nepřijatelný. Putin je v současnosti nenahraditelný pro všechny, kteří se nějakou měrou podílejí na moci a udržení režimu. Sice mu občas vytýkají chyby, ale současně mu je okamžitě prominou. Putin Rusko vrátil na výsluní a běžní Rusové se za zemi nestydí, jak tomu bylo třeba za Jelcina. Dalo by se o tom mluvit dlouho.
Vzpomínkovou knihu Miroslava Karas A odkud bych asi tak byl? seženete na e-shopu www.albatrosmedia.cz.
