V roce 1944 byl mladý Marcel Nadjari odvlečen do koncentračního tábora v Osvětimi. Nadjari se rychle stal členem tzv. zvláštního komanda (Sonderkommanda). To bylo utvořeno z převážně židovských vězňů, kteří měli pomáhat při odstraňovaní lidských pozůstatků. Po smrti jeho blízkých se rozhodl, že se pomstí. Procesy probíhající v koncentračním táboře si zaznamenával do deníku. Záznamy byly náhodou objeveny v roce 1980, ale na jejich dešifrování se čekalo až do minulého roku.
Rodina Marcela Nadjariho byla židovského původu. To její členy předurčovalo ke smrti v koncentračním táboře. Poté, co se dozvěděl o smrti svojí matky, otce a sestry, propadl rezignaci a sám chtěl zemřít. Navíc dennodenně musel vykonávat pomocné práce při vraždách dalších lidí. „Když si přečtete, jakou práci jsem dělal, zhrozíte se. ‚Jak jsi jen mohl?‘ (…) často jsem uvažoval, že bych šel do komory s ostatními, ale vždy jsem si udržel svoji naději na pomstu.“ Nadjari spisoval své poznámky s extrémní pečlivostí, zachovaly se v nich jak počty mrtvých, tak i popis celého procesu. Později je schoval do termosky.
Samotné krematorium mělo patnáct pecí. V blízkosti krematoria se nacházela zahrada a pod ní podzemní místnosti, kde pracoval sám Nadjari. V jedné z nich se oběti musely svléct donaha. Poté, co byly zbaveny cenností a oblečení, byly vyslány do plynové komory. Smrt nastala přibližně po šesti minutách. Nadjariho další práce byla vyčistit komoru, aby byla připravena pro další oběti.
Bylo to až na podzim roku 1980, kdy Polák Leslayw Dyrcz na Nadjariho text natrefil. V termosce našel šest kusů popsaného papíru, jenž očividně patřil k nějakému deníku. Bohužel byla většina textu nečitelná. Ruský historik Pavel Poljan se o neblahém stavu poznámek zmínil v rádiovém vysílání a na jeho výzvu zareagoval Alexander Nikitajev, expert na informační technologie. Spolu zrekonstruovali text, který byl napsán v řečtině. Za pomoci řeckého akademika Ioannise Carrase pak toto svědectví přeložili. Od ztráty deníku po jeho rozluštění uplynulo 73 let.
Nadjari se v roce 1951 přestěhoval do New Yorku, kde se živil jako krejčí. V roce 1957 se mu narodila dcera Nelli, kterou pojmenoval po své zesnulé sestře. V roce 1971 zemřel a jeho svědectví tak museli rozluštit až současníci.
Jan Korda
O jiném nacistickém zvěrstvu, které se odehrálo v Lidicích, si můžete přečíst zde.
