Jednalo se o jediný organizovaný český oddíl, který během 2. světové války sloužil pod americkou armádou. Na Filipíny, kde jsou jejich jména dodnes chována v hluboké úctě, se tato skupina pro Čechy neznámých hrdinů dostala díky Tomáši Baťovi.
Tomáš Baťa je stále považován za jednoho z nejlepších obchodníků v historii lidstva. V době největšího rozmachu firmy zakládal továrny po celém světě, a tím i dával práci značenému množství lidí. A právě tímto způsobem se dostali na Filipíny Češi, kteří pro Baťu pracovali.
Na Filipínách se v té době nacházelo asi 14 Čechoslováků. Část z nich tvořili zaměstnanci Baťovy továrny, část diplomati a zaměstnanci československého konzulátu. Druhý den po japonském útoku na havajský přístav Pearl Harbor se všichni Češi přihlásili do služeb americké armády. Jelikož většinu z nich tvořili šikovní dělníci, byli zařazeni pod plukovníka Quinna, který měl na povel skupinu ženistů.
Když se 8. prosince roku 1941 Japonci vylodili na ostrově Batan, hlavní úkol československých dobrovolníků spočíval v udržování spojovací cesty vedoucí džunglí ve sjízdném stavu. Jednalo se o velmi nebezpečnou činnost, protože cesta byla nepřetržitě bombardována a odstřelována japonskými jednotkami. Plukovník Quinn se k odvaze a odhodlání českých dobrovolníku vyjádřil slovy: „Oddanost Čechoslováků ve službě pro USA i práce, kterou odvedli v tak nebezpečných podmínkách, je nevídaná.“
Památník věnovaný Čechoslovákům, kteří padli během osvobozování Filipín, a Karel Aster, jeden z Čechů, kteří se bojů účastnili. Zemřel v roce 2017 na Floridě ve věku 97 let.
Jelikož japonskému náporu nebylo možné odolávat navždy a Američanům začaly docházet nejdůležitější zásoby, hlavně pak jídlo, byla potřeba ho co nejrychleji doplnit. Ukrást jídlo přímo Japoncům se jevila jako nejrychlejší, ale zároveň nejnáročnější varianta, jak tohoto cíle dosáhnout. Jednalo se prakticky o sebevražednou misi a kromě statečných Čechů pod vedením Arnošta Morávka se do ní nikomu dvakrát nechtělo. Vzniklo tak uskupení pod názvem Morávkovo komando, ve kterém byli kromě Morávka Dr. Pavel Fuchs, Ing. Jan Bloch, bratři Bedřich a Leo Hermanovi, Otto Hirsch a Jan Lenk.
Američané nevěřili vlastním očím, když se Čechoslováci po méně než 40 hodinách vrátili a s sebou přinesli dva japonské mlýny na rýži. Jelikož se komando skládalo z dělníků a diplomatů, kteří neměli takřka žádné vojenské zkušenosti, jejich bezpečný návrat se jevil jako malý zázrak. Zároveň s krádeží mlýnů přišli Japonci o jejich jediný zdroj rýže v dané oblasti. Když se o výsledku hrdinské mise, při které nepadl jeden jediný výstřel, dozvěděl plukovník Quinn, otevřel svou nejdražší láhev whisky a společně s Čechy ji na oslavu tohoto úspěchu vypil.
I navzdory velkému odhodlání, které vojáky provázelo, se však celková situace dále vyvíjela špatným směrem. Americká obrana povolila a jen velmi malému počtu jednotek se podařilo stáhnout na ostrov Corregidor. Mezi nimi bylo i několik Čechoslováků, jmenovitě Karel Aster, Jaroslav Hrdina, Karel Dančák a Josef Vařák. Celý měsíc oblast bránili, 5. května pak bez výjimky padli do zajetí.
Devět Čechoslováků se posléze vydalo na Bataanský pochod smrti, při kterém přišly o život tisíce zajatců. Několika z nich se podařilo uniknout a zapojit se do partyzánské činnosti. Sedm z devíti Čechoslováků však válečné útrapy v zajateckých táborech a pracovních dolech nepřežilo.
Michal Švehla
